Vítejte na stránkách Podkrkonošské smečky

---

22.10. – Na cvičáku v Pňově kelpice složila zkoušku ZZO2. Velmi příjemná byla komorní účast, avšak cesta byla trochu hororová, když vám silničáři zastaví sjezd z dálnice a tak se ráno za tmy bez navigace musíte zorientovat na neznámém místě. Naštěstí jsme cestu našli a kelpice byla moc šikovná. Hlavně mi udělala radost vysílačka a vysoká kladina. Příští rok se pustíme do nejvyšší zkoušky, kde je poslušnost, už hodně těžká.

 

3.-5.6.- Tož, další víkendovka DOGDANCINGU na Moravě za námi. Tentokrát jsme zavítali do Beskyd, kde se v malebné vesničce Hovězí za velkého zájmu uskutečnila další akce, kdy tančili dvou i čtyřnozí tanečníci :-) Opět to nemělo chybičku. Účastníci byli moc šikovní a všichni během víkendu udělali velké pokroky. Zdejší přírodu mám moc ráda, počasí luxusní, organizace na jedničku a hlavně hodování v hospůdce, kde mají nejlepší horké maliny, jaké jsem kdy jedla. Už teď se těším na podzimní víkendovku.
Docela mě pobavily dotazy typu, jak kelpice zvládá cestování vlakem, ale chápu, že nikdo z cestujících nemohl vědět, že nejdřív letěla boingem do USA a že je zcestovalá více, než kdokoliv z naší vesnice ;) :-D

 

20.-22.5.- V České Třebové se konala víkendovka dogdancingu pod mým vedením. Opravdu jsem si to moc užila. Jezdím jsem moc ráda, protože Morava je mým druhým domovem ;) Počasí bylo, jako na objednávku a velkou radost mi také dělali tanečníci. Akce probíhala pod navládou australských ovčáků. Mám aussíky v oblibě čím dál víc :-)
Byla jsem moc happy, když jsem viděla, jak pilně někteří trénují. Karolína s Meguškou si zaslouží velkou pochvalu .Také mě moc potěšilo, když jsem nějakému týmu pomohla svojí radou k dokončení triku, nebo k celkovému pokroku. Vynikající oběd na Srnově, nádherná okolní příroda, býk, kterému se kelpice, ani trochu nelíbila (říkala jsem si, jak rychle utíká kráva), exot v sandálech atd. Prostě famózní :-)
Na podzim se na vás moc těším!!!! Děkuji Hance Petrové za organizaci, pozvání a dárečky. Božence za taxikaření a slova podpory.

 8.5.-V neděli jsme se zúčastnili PODORLICKÉHO ZÁVODU v poslušnosti. V kategorii ZZO1 (poslušnost dle ZVV1) byla početná a kvalitní konkurence. Počasí bylo letos oproti loňskému roku velmi příznivé. Velkou radost mi udělalo setkání s Radkou Krejčovou a také pro mě bylo velkým překvapením, když jsem ráno uviděla Petrou Malou. Hezky jsme si to spolu užily, i přesto, že byl prstíček a chudák Peťa byla rozhozená díky pro nás nepochopitelnému pořadí.
A jak jsme nakonec dopadli? Angie měla shodný počet bodů s malinoisem, ale protože místo aportu rozhodovala ovladatelnost, (kde se mi několikrát kelpice lepila na kolena, protože měla energie na rozdávání), tak obhájila 2.místo, stejně jako minulý rok a Radka bronz. Mimochodem loni bylo pořadí úplně stejné ;) Také kelpice dostala nádhernou kokardu za nejúspěšnějšího malého psa a čokoládu za nejvzdálenějšího účastníka. Angie pracovala moc hezky, její temperament, drive a chuť pracovat se promítl do všech cviků. 
Děkujeme organizátorům a těšíme se příští rok. Za fotky děkuji Petře :-)  :-)

7.-9.4 vystoupení na FOR PETS - Ve čtvrtek, v pátek a také v sobotu jsme s kelpicí tančily na veletrhu. Samozřejmě jsme nezapomněly navštívit stánek našeho časopisu Haf&Mňau. Potkala jsem známé tváře a měla jsem velkou radost, když za námi dorazili moji žáčci :-)
Ale nejsilnější okamžik pro mě byl, když jsem diváky informovala o tom, že mají možnost podepsat petice u stánku NADACE NA OCHRANU ZVÍŘAT a přispět tím k tomu, aby skončilo utrpení desítek zvířat a pak jsem viděla, jak většina z nich podepisuje petice. Ač mnozí z vás o tom nemají zdání, tak každý den jsou zvířata mučena, zabíjena a mrzačena. A mnohdy naprosto zbytečně. Často na to myslím a i když jsem mohla přispět pouze tímto, tak mám z toho dobrý pocit a děkuji všem těm, kteří podepsali a nezajímají se jen o svoje zájmy, ego a budoucnost, ale snaží se také myslet na ostatní. DÍKY :-)

Také jsme s kelpicí společně prodávaly ve stánku našeho sponzora. Děkujeme všem našim kamarádům, kteří se u nás zastavili a nakoupili ;)

  

30.1.- Po prvním semináři, který měl velmi pozitivní ohlasy se organizátorka Monika Galathová rozhodla, že budou další dogdancingové akce. Moc nás potěšil zájem a udělalo nám radost, že se seminář velmi rychle zaplnil. Na prvním semináři se totiž nedostalo na všechny, takže někteří se přišli podívat, coby diváci a další akci si nenechali ujít. Já jsem se domů vrátila z našeho vystoupení ve tři hodiny ráno, takže ranní vstávání opravdu nebylo nic pěkného. Ale účastníci na mém semináři mi to plně vynahradili. Opravdu velkou radost mi udělalo, když někteří z nich dali vědět, že umí trik, který jim dlouho nešel, nebo že úspěšně složili zkoušky, že jo Markétko Coufalová ;) Velšteriéra jsem dlouho neviděla, takže za jeho účast na mém semináři jsem byla ráda. V hale byla opět zima, ale oběd v místní restauraci mi zvedl náladu. Noky s hříbkovou omáčkou  a salátem coleslaw byly famózní. Odpoledne se k nám přidala také Monika se svojí smečkou a musím napsat, že kelpie mají svoje zvláštnosti a nešvary ;) Bylo pro mě úžasné vidět australské ovčáky Terezy Salvotínkové, kteří na prvním semináři neuměli skoro nic a na druhém, už zvládaly základní cviky. Opět velmi podařená akce a moc všem děkuji za účast.

 

                                

14.1. - Avizované překvapení je tady. Naše spolupráce s časopisem Haf&Mňau pokračuje. V prvním letošním čísle si můžete přečíst, co jsme si pro vás přichystali. Kromě mojí metodiky dogdancingu na vás čeká velká videosoutěž o hodnotné ceny, tak hezky trénujete ;) Moc se těším na vaše sestavy :-)

  

 10.1. - Seminář dogdancingu v Mirošovicích. Velkou radost mi udělalo pozvání od Moniky Galathové, majitelka našeho kelpiího bratrance Gyra. Poprvé jsem měla na svém semináři hluchého pejska, ale musím napsat, že díky specifické komunikaci se svojí majitelkou neměl problémy se žádným cvikem. Také jsem měla  na semináři plemena s kterými jsem zatím neměla tu čest pracovat, jako dalmatina, ridžbeka nebo hovawarta. Potvrdilo se mi, že dogdancing je vhodný pro všechna psí plemena a cení se zde především originalita a moment překvapení. Převahu zde měli australští ovčáci, které začínám mít, čím dál radši ;) Akce bylo výborně zorganizovaná, účastníci byli vzorní, oběd v nedaleké hospůdce nám také chutnal, takže jediné, co nám vadilo byla zima v hale. Jsem ráda, že se všem seminář líbil a budu se těšit na vaše pokroky. Možná si někteří z vás říkají, že jsem taktrochu blázen, když druhý den po kolapsu odjedu na seminář, ale věřte mi, že je to právě to, co mě drží při životě. Být s lidmi, co svůj život spojili se zvířaty, těšit se z jejich krůčků a na chvíli tak zapomenout.

 

• Resumé roku 2015- Uplynulý rok byl velmi náročný po všech stránkách. Zpočátku to vypadalo, že se nic důležitého dít nebude a čeká nás pohodový rok. Ale člověk míní a osud mění. V zimě jsem začala cítit slabá a unavená, už tehdy si má nemoc vybírala pomalu, ale jistě svoji daň. Nejméně vhodná doba byla, kdy jsme s kelpicí jeli do anglického Birminghamu reprezentovat na Crufts a já jsem odjížděla s horečkou a chřipkou. Tehdy jsem si říkala, že to za pár dní přejde, ale na ty dny v Calais nikdy nezapomenu, protože tehdy jsem si myslela, že jsou moje dny sečteny. Angie byla prostě dokonalá. Celou cestu včetně trajektu zvládla levou zadní. Závody samotné jsem moc nevnímala a chtěla jsem to mít, co nejrychleji za sebou, ale kelpice mě podržela a celou sestavu zacvičila bez chybičky. Bohužel jsem musela předělat nějaké pasáže naší sestavy, což nás stálo cenné body za techniku, ale byla jsem vůbec ráda, že stojím na nohou. Samotná akce mě nijak neuchvátila. I když někteří rádi prohlašují, že se jedná o nejprestižnější a nejnáročnější akci v dogdancingovém světě, tak já osobně jejich názor nesdílím. Nikdy také nezapomenu na první jarní den, kdy bojovala o svůj život moje nejlepší a nejmilovanější holčička. Britušce bylo šestnáct let, ale bojovala hlavně kvůli mně a vyhrála. Myslím si, že každý, kdo svoje psy miluje, tak ví, co jsem prožívala. Jsem vděčná za každý den, kdy tu s námi může být. Na druhou stranu, abych v uplynulém roce neviděla, jen samá negativa, tak jsem zažila a prožila také hodně pozitivního. Především jsme začali spolupracovat s Kateřinou Kašparovou a psát články pro časopis Haf&Mňau. Katka se stala velkou fanynkou naší Anginky a také má stejné názory a ideály, jako já. Vedla jsem semináře dogdancingu v Čechách i na Moravě a poznala, tak stejně postižené lidi a jejich čtyřnohé kamarády. Nesmím zapomenout na letní výcvikové tábory, které se všechny moc vydařily. Také jsem díky nim poznala další skvělé lidičky, kteří jsou dnes moji kamarádi. Opravdu jsem si to s vámi maximálně užila a některým epizodám se dodnes směji. Měla jsem tam možnost, alespoň na chvíli zapomenout na svoje trápení. Kelpice se také moc snažila. Složila další zkoušky, reprezentovala na Crufts a obhájila vítězství na MR OBEDIENCE AKE. Zúčastnily jsme se spolu několika závodů u nás i v zahraničí. A dokonce jsem hybrida vytáhla po dlouhé době na výstavu ;) Také mě velmi potěšilo, když jsme dostali pozvání na různé akce, kde jsme měli vystoupení a ukázky dogdancingu. Mohli jsme tak ukázat, že pouto mezi psem a člověkem je něco, tak úžasného, že se váš čtyřnohý parťák naučí prakticky cokoliv. Ano, zvířata dokážou neuvěřitelné věci a já jsem je milovala odmalička. A proto mi není lhostejné utrpení všech zvířat. Někdy mi připadá, že jsem v tom boji sama a někdy zase, že dělám málo, ale snažím se. Používám kosmetiku a čisticí prostředky netestované na zvířatech, vajíčka kupujeme z domácího chovu  a vůbec se snažím projevovat úctu a respekt přírodě. Někdy se za svoji vlastní rasu stydím, když vidím, čeho všeho je schopná. Bohužel podzim byl pro nás velmi těžký. V září Brituška o svůj život musela opět bojovat a vypadalo to velmi špatně. Naštěstí dnes vím, že původní diagnóza se nepotvrdila. Každý, kdo měl možnost Britu poznat, mi dá za pravdu, že je to velká psí osobnost a já nevím, co bych si dnes počala, kdybych ji neměla. Také Arny mi dělá samou radost. Má ráda všechny psy bez rozdílu pohlaví, věku, nebo plemenné příslušnosti.Všichni ti, kteří nám pomohli, tak vlastně darovali život a to je myslím to nejkrásnější a nejcennější, co může člověk dát. Do konce roku přicházela jedna špatná zpráva za druhou, ale vzpomínala jsem na slova mého kamaráda, který říká, že osud mi dává, tak těžké životní rány, protože moc dobře ví, že nikdo jiný by to nezvládal. Věřím, že moje štěstí teď někde ve světě pomáhá někomu, kdo ho potřebuje víc, než já a doufám, že se brzy vrátí zpátky. V těch nejtěžších časech, pak poznáte, kdo je váš skutečný přítel a kdo vás, jenom využíval a zneužíval. Komu jste byli dobří, jako taxikáři, banky, nebo jste člověku (nevědomě) sloužili, aby prostřednictvím vás něco získal na váš úkor. Naštěstí jsou tu, ale opravdoví přátelé a kamarádi, kteří vás podporují, zajímají se o vás, pomáhají v rámci svých možností, nebo jsou prostě s vámi a vyslechnou vás, když sami pomoci nedokážou. Nebudu zde psát vaše jména, protože nechci na nikoho zapomenout. Děkuji za vaše objetí a povzbudivá slova, za pozvání na bowling, za oblečení, za rozptýlení a za to, že se mnou chcete být, i když zrovna nejsem vtipná, nebo nemám sílu na dřívější akce. Je pro mě nesmírně důležité, že tady se mnou jste :-)   

 

 

3.10.- Opět jsme se zúčastnili 1. MISTROVSTVÍ REPUBLIKY kelpií a welshcorgi v OBEDIENCI. Když jsem vstávala za kuropění, tak moji náladu zlepšovalo pomyšlení, že takový Kol v tuto dobu sedí v maskérně a bez kelpice. Jen hrstka lidí pochopí moji narážku a těm ostatním se omlouvám :-D
Je pravda, že mě někdy Veronika Brišová pěkně štve a s chutí bych jí vyprášila kožich. Například za to, jak si sto let vybírala kelpii atd. Ale tentokrát má u mě velké plus za to, že s námi jela přes půl republiky, protože ve městě perníku byl přestup do jejího autíčka.
Co mě, ale naprosto dostalo bylo, když jsem v šest hodin ráno viděla nakupovat desítky lidí v Kauflandu. Myslíte si, že někdo normální vstane o víkendu v pět hodin, aby měl křupavé rohlíky?! Emotikona grin
Poslední týdny bohužel patří k těm nejtěžším v mém životě, tak jsem opravdu byla moc ráda, že jsem nemusela jet sama. Mistrovství Karla Dostálová pěkně zorganizovala, počasí na objednávku, zázemí areálu perfektní, atmosféra závodů také. Skvělá paní rozhodčí Lucie Gabrielová a příjemná stewardka. Já se musela dát dohromady, abych to kelpici nekazila a chvílemi mi bylo opravdu hodně zle Emotikona frown
Nicméně Angie je prostě neskutečná. Cvičila moc pěkně a tři desítky mě opravdu velmi potěšily. Její projev se paní rozhodčí moc líbil. Konkurence roste a na každém týmu bylo vidět zlepšení. Angie vyhrála kategorii OB1 a obhájila, tak titul z loňského roku, takže je VÍTĚZEM této kategorie na MISTROVSTVÍ REPUBLIKY KELPIÍ v obedienci :-) Emotikona smile
Jen je velká škoda, že se nepřihlásilo více týmů, když je podle některých obedience pro kelpie, tak vhodná ;) Nicméně věřím, že příští rok bude početnější konkurence. Děkuji všem, kteří se podíleli na MR. 

29.8.- V sobotu jsme se zúčastnili závodů o Pohár města Kopidlna. Závodili jsme v kategorii ZM, kde měla kelpice pěknou poslušnost, i když poprvé si po dlouhodobém odložení nesedla na první povel, ale koukala a vrtěla ocáskem na pana rozhodčího Jaroslava Petráčka. Velmi mě těší, že Angie ukazuje, jak miluje lidi, ale v tu chvíli bych jí zakousla :-D Obrany nám tentokrát moc nevyšly, protože kelpice prověřovala, až za pásku, štěkala při obíhánímaket, nakonec na hladkém zadržení zákus "zespodu", spadla, ale znovu šla do zákusu. Body nám stačily na 3. místo. Bylo dusno, takže jsem byla ráda, že jsem byla po závodech za chvíli doma, protože v tomto počasí nejsem schopná, skoro ničeho. Děkuji organizátorům, panu rozhodčímu za posuzování a doufám, že se nějaké kelpie ukáží příští rok v kategorii ZZO, která byla letos nejvíce obsazená.

24. 5.- Jak se to říká? Mýliti se je LIDSKÉ. Vážení přátelé, ano stalo se mi to poprvé a doufám, že naposledy. V sobotu jsem jela do Nymburka na agility závody, ale protože v sobotu probíhaly pouze neoficiální a já si to popletla díky tomu, že závody ve většině případů nebývají v neděli, tak jsem si udělala 120 kilometrový výlet :-D Ano, už slyším většinu z vás, jak se mi směje...
Každopádně dnešek mi to vynahradil. Originální parkury, studené, ale pro psy rozhodně komfortnější počasí, ale hlavně ta nejlepší společnost Míša Fišerová, Martina Černá, Monika Galáthová, Lucie Zochová a hlavně celkem ŠEST kelpií, které si daly dostaveníčko na závodech ;) Takže společná fotka nemohla chybět. Lucka má navíc úžasně sympatického přítele a kdo mě zná, tak ví, že si oblíbím málokoho. A myslím si, že ho prohlašuji za mého nejoblíbenějšího kelpiáře. Malého Luciuse jsem dokonce hlídala a přežil ve zdraví, kdyby chtěl někdo zase dělat drby. A jak se nám běhalo? Angie se moc snažila a radost mi dělají zóny. Jumping bohužel několik odmítnutí a obloučků, zkouška disk, ale běh agility se nám vydařil a škoda skočené zóny, ale Crazy se musela ihned opičit a udělala to samé. Angie měla nejlepší čas, takže nás skočená zóna na kladině připravila o vítězství, ale konečně jsem měla pocit, že jsme na parkuru tým. Mimochodem nechápu, že Crazy u běhání neštěká. Díky kamarádům a také mým kelpiářům jsem si celé závody moc užívala a doufám, že se zase někdy brzy uvidíme.