Vítejte na stránkách Podkrkonošské smečky

    

 

 31.12. 2011- aneb rekapitulace uplynulého roku:-D Bohužel letošní rekapitulaci uplynulého roku předcházela neradostná a velmi tragická událost. Zemřel náš bývalý pan prezident Václav Havel, který byl také dramatikem, spisovatelem, esejistou, odpúrcem komunismu, ale v neposlední řadě, také charakterním člověkem. A i když si to někteří z nás dnes, ani neuvědomují, tak mu vděčíme za to, že dnes žijeme v demokracii a svobodě. A proč toto všechno píši? Čím dál více potkávám a poznávám lidi, kteří postrádají vlastnosti pana Havla jeho charakter a jeho boj za svobodu, spravedlnost a naši zemi. Mrzí mě že takové hodnoty jako jsou přátelství, láska a štěstí jsou podhodnocovány a místo nich se na první místo dostávají peníze, lži, intriky, závist a zlo. Nejen v běžném životě, ale také v kynologii často pozoruji, že čtyřnohý kamarád slouží jako "nástroj" k dosažení úspěchu. Vítězství se staví nad přátelství mezi psovodem a psem i nad přátelství mezi lidmi samými. Velmi mě to bolí a říkám si, že ten život je tak krátký a vlastně na spory a podobné věci není ani čas. Přála bych si, aby se to v následujícím roce i letech změnilo. Ano, možná jsem naivní a příliš idealistická, jak mi již několik lidí řeklo, ale jiná už nebudu. Ten den, když jsem se o smrti pana Havla dozvěděla, mě přepadl smutek a přiznám se, že jsem brečela. Večer přišla máma domů a měli jsme slavit její svátek bohužel na oslavy nebyla nálada. Musela jsem se jít podívat k soše svatého Václava a viděla jsem desítky svíček a zástupy lidí. Říkala jsem si, jaké to asi bylo v revolučním roce 1989 a v hlavě jsme měla plno úvah a myšlenek...A nyní jste určitě zvědaví na to, jak jsme uplynulý rok prožili my:-D Začala jsem pořádat společně s jednou osobou, kterou mám nesmírně ráda intenzivní tréninky dogdancingu a jsem nyní velmi potěšena, že máme tak pozitivní ohlasy. Všem těm, kteří se podílejí na skvělých atmosférách na našich intenzivkách moc děkuji. Kromě našich krajů jsme též zavítali do Německa. Konkrétně do bavorského Eringu. Co člověk na takovýchto cestách zažije by vydalo na knihu nebo celou sérii knih:-D S Anginkou jsem se začala věnovat pasení. Pro mě to bylo něco naprosto nového a práce s ovečkami mě naprosto nadchla. A už se nemohu dočkat jara, kdy zase vyrazíme s Vandou, Karlou, Lubošem, Rosťou a Michalem za ovčičkama. Také nás neminuly výstavní úspěchy v podobě titulu Jch. pro mojí kelpií potvůrku:-D I když výstavy nikdy pro nás nebudou prioritou, tak nás to velmi potěšilo. Užili jsme si nádhernou a pohodou dovolenou na Šumavě. Obešla jsem si místa, kde jsem jako pětiletá běhala, sbírala pohledy psů a všude prohlašovala, že budu mít německou ovčačku Britu:-D a budu s ní cvičit. A ty čtyřnozí tvorové jménem psi, mě fascinují už před 2Olet:-D Dovolená u moře byla také úžasnou relaxací. Italové si prostě žijí svým vlastním rytmem a i přes shlédnutí Gogfather(a) se sem budu stále ráda vracet. Kelpice se blýskla na předváděčce a nejedno italské oko nezůstalo suché. Uplynulý rok byl také poslední závodní sezonou mojí milované Britušky. Moje úžasná holčička má na svém kontě desítky pohárů, medailů, ale i kdyby neměla ani jeden bude pro mě ta nejlepší na světě. Arny mě stále dojímá svým velkým srdcem a svojí dušičkou štěněte. A tím, že i navzdory osudu se dá žít. A moje kelpií holčička mi splnila můj sen. Ani v těch nejdivočejších a nejsmělejších snech jsem nesnila o tom, že bude tak skvělá. Sporetm číslo jedna jsou pro nás agility. I když se věnujeme také jiným sportům a kelpici velmi baví. Nelze zapomenout na LVT u Irči Kochové a na skvělou partu a atmosféru. Moc se těším na příští léto a doufám, že vše bude tak úžasné jako letos. Na příští rok máme smělé plány. Výstavy, závody, zkoušky a vy si můžete přečíst, jak se nám bude dařit. I přesto, že moje holky někdy vyplení odpadkové koše, vyhrabou na zahradě díry, kam by se vešel i dobře urostlý beran i s rohama, ukradnou zákusky ze stolu, pak se poblinkají po celém baráku, šikanují kočky a občas utečou za veverkami jsou pro mě moje holky ty nej na světě. Každý má svoje chyby, ale kdybychom na každém hledali, jen to špatné, tak zůstane jen a jen sami. I nás mají ostatní rádi navzdory našim chybám. A život bez psů si nedovedu vůbec představit, ale opravdu vůbec. Je to prostě nemoc: psománie, dog mania :-D A také: "Žádný sen není tak velký, aby se nám nemohl splnit." A na závěr pár rad:

Vše co se vám stane berte s humorem. ( V rámci možností)

Nikdy se za nikoho nepřevlékejte a ani nevydávejte, protože zůstane v jádru stále stejní okolnostem navzdory. (Převleky max. v dogdancingu)

Ovládejte své emoce protože byste mohli nevědomě ublížit svým blízkým. ( Než něco uděláte zamyslete se nad tím, jaké to bude mít následky)

Nebuďte slepí a fanatičtí. Udělejte si na události a osoby vlastní názor. ( Sundejte si růžové brýle, dřív, než bude pozdě)

Nic není černé nebo bílé. Věci mohou být i černobílé. Není jen dobro nebo zlo. ( Vyjma borderek a ostatních černobílých psích ras)

Neposílejte neznámým lidem své fotografie mohou je zneužít. ( mně byly spíše fotečky posílány:-D)

Snažte se být sami sebou a nebuďte fanatičtí vůči nikomu. Nejděte slepě za někým či něčím. (ano, fanatizmus je nebezpečná věc)

Snažte na všem hledat něco pozitivního a pěkného. I ten nejzkaženější tvor má v sobě něco dobrého. ( To si říkám, když kelpice vyblinká...)

Nekritizujte něco čím jste sami neprošli. Vidět, číst a slyšet je něco jiného, než prožít na vlastní kůži. ( Tak tohle se mi stalo mnohokrát)

Úcta, respekt a pokora. Snažte se ostatní včetně soupeřů respektovat. Mějte úctu ke zvířatům, přírodě, lidem a celé planetě. Galaxii nevyjímaje:-D  Buďme pokorní vůči přírodě, protože jsme její součást. V každém z nás je kus přírody. (Třeba nás jednou čeká invaze z vesmíru:-D v podobě kelpiích mutantů)

To je tedy všechno a všem přeji úspěšný rok 2012 ať se splní vaše veřejná i tajná přání...

 

 

 

   

25.12. 2011- Vánoce jsou zdárně za námi, když nepočítám, že holky mají kolektivně průjem...hmm, můj bratr nikdy nepochopí, že psi NESMÍ jíst, to co my! Není nad Vánoce doma a hezky v klidu. Upřímně tyto svátky nemám ráda a všudepanující stres a shon mě deprimuje. Radostnější událostí byla oslava narozenin naší Arny, která chudák  týden před narozeninami prodělala ošklivou infekci. Při ranním venčení začala čůrat krev, ale naštěstí ultrazvuk neúpotvrdil podezření na močové kameny. Nyní má naše milovaná holčička po dobrání antibiotik klidový režim. Chudák Arny má zrovna takovou smůlu nejvyšší stupeň dysplazie kyčlí, loktů, nemocnou páteř a také mívá často škrkavky, protože má oslabenou imunitu. Přesto zdárně oslavila své 6. narozeniny a kromě dobrůtek dostala také nový reflexní obojek, aby na naší krasavici bylo dobře vidět. Anýsku přeji vše nej a hlavně bude stále taková veselá fešanda:-D

  

10.12. 2011 Intenzivní trénink dogdancingu, Mladá Boleslav- Opět jsem ráda přijla pozvání na seminář coby instruktorka dogdancingu a ve složení, Vanda s Brandou, Danča s Kessí jsme vyrazily. Trénovalo se v klubovně na koberci a sešlo se celkem dvanáct psích tanečníků. Kromě čtyř border kolií jsme do tajů dogdancingu zasvěcovali bišonka Montyho, který byl v mé skupince a velmi mě potěšil. Se svojí paničkou Sylvou se věnují dogdancing teprve od léta, kdy s ním začali pod mým vedením a už umí tolik triků a je nádhera se na ně koukat. Dále úžasná výmarka ten drive má prostě obrovský,borderky se také nedaly zahanbit a neposlední řadě Anetka, které nejen, že skvěle zorganizovala seminář, ale také se zúčastnila s pailonem Mikem, který je pro mě nej papilon, kterého znám. Anet si bere kelpií mimi po Angince a jsem ráda, že právě takový člověk bude mít Anginčino kelpiátko. Abych se vrátila k účastníkům, tak tedy překvapovala šeltie, kolie, šiba inu, kříženka jack russela a jezevčíka a snad jsem na nikoho nezapomněla:-D Atmosféra byla pohodová, venku svítilo sluníčko, pesani šikovní, Vanda házela očkem po jednom fešákovi a jen ta pizza by zasloužila pár facek. To, že v Mladé Boleslavi neumí udělat rtg kyčlí, už víme, ale že jim trvá udělat pár pizz pomalu půl dne a ještě půlku spálí, to je už vrchol! Někdy příště pozveme pana Pohlreicha:-D (chystám se do Café Imperial s kelpicí, ale psst). Nějak rychle nám to uteklo a na konci semináře proběhly naše tradiční minizávody. Tentokrát vyhrála Jana Převrátilová se šeltiákem Larsem a na druhém místě skončila Kristýna Šplíchalová s kříženkou Sárou a pro bronz si přišla Lenka Mittelbachová s borderkou Valeri. Píši pro bronz, protože první tři místa obdržela nádherné medaile. A všichni účastníci diplom a pamlsky pro pejsky. Ještě jednou děkuji Anetě za organizaci a za krásné dárečky pro moje holky. Fakt mě dojala:-D také Vandě patří dík, za to, že udržela emoce na uzdě a nesvedla svojí oběť.Danče od Kessí, že byla připravená mě vystřídat za volantem. Všem účastníkům děkuji za báječnou atmosféru a nám nezbývalo, už nic jiného, než sednout do auta a vydat se na cestu domů. Doufám, že s vámi budeme potkávat i v příštím roce:-D

   

26.11. 2011 Pet centrum, Horní Počernice- Intenzivní agility trénink se Zdeňkem Spolkem- Po několika týdnech nicnedělání z důvodu mé vleklé nemoci jsme vyrazili na agi intenzivku. Hned po příjezdu mě překvapila velikost plochy na fotkách vypadala mnohem větší. Měla jsem obavy, že kelpie "nabourá" do zrcadla nebo se já zabiju pádem o kladinu. Naštěstí se ani jedno z toho nestalo:-D a kelpice vyváděla jako šílená a první běhy byly hektické. Povrch ji tedy moc nesedl navíc v koutku byla klec s králíkáma, takže při skoku na ně samozřejmě čučela a málem se zabila o bočnici:-D naštěstí jsem zde měla kámošky, takže bylo pořád o čem mluvit a také jsem si prošla zverimex, který je těsně vedle parkuru. Intenzivka byla velmi inspirující navíc mi Zdenda Spolek poradil vychytávku na naše sbíhané zóny a zajímal se z jaké, že je to linie moje kelpice:-D Fotečky bohužel přímo z tréninku nemám, ale alespoň sem vkládám jednu  názvem: "Velmi se stydím za to, že jsem  se pletla paničce pod nohy a ta, pak o mě zakopávala." A opravdu kdyby někdo to šlapání sestříhal, tak bych byla na začátku televizních novin, coby trapička psů:-D A díky kamarádce Míše budou možná velmi brzy videa z našeho šíleného a ke konci už lepšího tréninku:-D

 

 

 13.11. 2011- Vídeň aneb Alexander,papoušek a organizační bordel- Bohužel tyto závody byly zatím ty nejhorší, jakých jsem se v zahraničí zúčastnila. Oranizační "bordel" od začátku do konce. Začnu asi tím, že jsme pár dní před závody nenašla na startovní listině svoje jméno. Hlavní organizátor mi pak napsal, až druhý den a to, že kategorie veteránů nebyla otevřena, protože se nikdo jiný nepřihlásil a ať si vyberu jestli chci do Klasse 3 nebo 3 jasně s 13letým psem. Opravdu úžasné! Tohle jednání je naprosto neomluvitelné a když chce někdo pořádat takové akce, tak ať to dělá pořádně nebo se na to vykašle. Nervy a zvažování jestli mám vůbec jet a to, že tyhle závody měly být pro Britušku poslední a měla zakončit svoji závodní kariéru v dogdancingu. Tak závodní plocha byla uprostřed areálu, kde bylo plno trhů s nejrůznějšími psími potřebami. Jediné co mi zvedlo náladu bylo setkání s Lisou Frick dvojnásobnou mistryní světa agility v kategorii large. Je opravdu moc milá a s Hossem tvoří úžasnou dvojku. Organizace byla naprosto šílená. Na startovní listinu se propiskou dopisovaly závodní týmy. Někteří se nenašli vůbec a někteří byli napsáni v jiné kategorii. Díky kamarádce Sylvii z Německa mi byla otevřena kategorie veteránů. Kdybych startovala v jiné kategorie měla bych obrovské problémy, protože jsme závodily s Brituškou vždy v kategorii veteránů, kromě zemí, kde se veteráni neotvírají např. Francie a Maďarsko, takže by mě čekaly nepříjemnosti. Stres, nervy a zadýchyný areál k udušení a navíc žádné zázemí. K naší sestavě dodám jen to, že nám opět nestopli hudubu po dvou minutách a Brituška přišla na řadu, až úplně na konec. A bylo vidět, že má všeho plné zuby!!! A to co se dělo Vandě je síla. Zavolali ji s Roxy na start a pak ji řekli, ať přijde za chvíli pak ještě jednou a to už měla Vanda nervy, tak akorát na to, aby pozabíjela vše živé v okruhu několika metrů. My nakonec sice v kategorii veteránů startovali, ale byl nám slíbený pohár dodatečně tudíž nám ho prý pošlou poštou:-D bohužel dodnes pohár nikde. Nejde mi o pohár těch má Brituška desítky, ale o princip zaplatila jsem startovné a od začátku jsem se hlásila do kategorie kam patřím. Jako tohle jsem na agi nezažila, aby někdo někoho zavolal na start a pak řekl." jé omyl přijď za chvíli" a pak zase. Závodní plocha byla ohraničená bednami, které byly přikryté látkou a na bednách seděli harantíci, kteří drobili na závodní plochu. Byla jsem otrávená a zhnusená a můj názor sdílela Vanda, závodníci z Německa, ze Slovenska atd. prostě závody tragédie a hlavní organizátor Alexandr je velká ostuda. Ať si žije s papouškem a maminkou já zase žiji se psama a maminkou, ale organizuji intenzivky a tohle bych nikdy neudělala, aby se účastníci cítili znechuceně a odjížděli zklamaní. Nehodlám zde vypisovat všechny organizační nedostatky, protože jich bylo opravdu mnoho. Naštěstí se organizátoři na závěr trochu zastyděli a kromě 15kg pytle royal caninu, encyklopedie a poháru, který mi přijde asi, až v létě:-D nám byl dán tenisák na tyči, který mělo vyhrát druhé a třetí místo, ale ti ho vůbec nedostali:-D takže no comment! Co dodat na závěr? Asi to, že si dám od dogdancingu na chvíli oddych. Prostě mi těch psů bylo líto. Táhneme je desítky kilometrů pak jsou zavření v boudičkách, jdeme se s nimi projít a pak přijdou na řadu večer, kdy je na 5minut vytáhneme. Na agility závodech jsme celý den na čerstvém vzdoušku, jdeme se projít do lesa atd. Prostě mě to už nebaví tolik jako dřív a cítím na sobě, že potřebuji klid. Jak mi jednou řekl můj kamarád: "Hele Katy, nezlob se na mě, ale myslíš, že to ty psy baví, protože ty je táhneš tisíce kilometrů a pak je vezmeš na 3minuty na plochu a pak zase domů a stojí tě to peníze atd. a nemyslíš si, že by raději s tebou běhali po louce?" Opravdu jsem nevěděla zpočátku co odpovědět..dnes, už vím, co bych řekla. Prostě peníze, už na zahraniční závody mít nebudu a můj současný zdravotní stav mi nedovoluje odřídit desítky kilometrů za den. Je mi líto, ale jestli se zúčastním dvou zahraničních závodů za rok bude to hodně a navíc u kelpice zvítězil agi parkur na plné čáře:-D

    

5.11. 2011- Prag MVP Letňany- Na výstavu jsme vyrazily (samé dámy) Martina, Petra , Vanda a já v brzkých ranních hodinách. Já cestou trpěla velice neboť jsem několik dní ležela se chřipkou. A tak jsem tedy vešla to potemnělé výstavní haly s horečkou a bolestí v krku. Naštěstí zde bylo dost známých a kelpiářů, kteří se mnou i přes mojí nemoc bavili:-D Chvílemi mi bylo na umření a to jsme se na výstavu, tak těšila. Před vstupem do kruhu mi bylo na zvracení. Kelpice se líbila paní rozhodčí Ing. Ivaně Síbrtové převelice, ale můj handling byl poznamenán nemocí, tak raději o něm pomlčím:-D Abych nenapínala CAC, CACIB a Anginka se dříve, než já může pyšnit titulem před jménem, protože splnila podmínky pro udělení titulu Junior šampiona a nyní ji můžete oslovovat Jch. Beauty Angie ze Štokova :-D díky mé nemoci jsem byla indisponována a nebýt Marcely, tak nemáme překrásný pohár a medaili. Doma jsem ihned zalehla do peřin a jsem opravdu ráda, že jsem nezemřela ve výstavním kruhu, protože jednu chvíli jsem měla mžitky před očima. Anginka moc nadšená nebyla a plna síly doma demolovala zahradu a šikanovaka zbytek smečky, tak výstavám zdar.

  

2.11. 2011- Dnes moje milovaná, úžasná a jedinečná Brituška oslavila své narozeniny. Mojí holčičce je již 13let a mně to stále připadá, jako kdyby to bylo včera, kdy jsem si vybrala z našeho vrhu nejmenší fenku s bílou náprsenkou a ťapkama. Každý den jsme strávily spolu a Bibi bude pro mě vždy ten nej pes. Každý kdo Britu měl tu čest poznat ví o čem mluvím:-D Takže nemá cenu se tady rozepisovat o Bis podrobněji. Brituško jsi moje milovaná holčička a přeji ti stále takové zdraví, radost ze života a elán. Jsi pro mě ten nejúžasnější pes na světě, (i když na tebe ječím, když hledáš drobky pod stolem, nebo hrabeš na poli díry a také když spolkneš myš) a vždy budeš.  fotky brzy budou!!!

 Konečně jsem dopsala článek První a nezapomenutelný rok s kelpií takže všem přeji příjemné počtení a také sekce Angie doznala velkých změn. Novinkou jsou také podsekce například....však si je najdete a pročtete sami :-D

Pro všechny zájemce o seminář mám dobrou zprávu 10.12. 2011 v zko Mladá Boleslav v hale na koberci se můžete na nás těšit:-D Info zde

     

22.10. 2011- Opatovice nad Labem- Intenzivní trénink agility s Veronikou Krčmářovou a Martinem Nehybou-  V sobotu ráno jsme za hustých mlh a mrazivého počasí vyjeli směr jih. Kousek před Hořicemi byla bohužel ošklivá nehoda. Chudák srna srážku s autem nepřežila a ani kolo cyklisty, který naštěstí přežil. A  po poledni nás začalo hřát sluníčko a tak jsem se přeci jen zahřála. Intezivka se nám moc líbila a hlavně od Martina jsem dostala plno tipů a rad. Anginka se moc snažila a jsem na ni opravdu velmi pyšná. Za překrásné fotky velmi děkuji Julce Kovácsové no a večer jsme přijeli domů promrzlé, unavená, ale spokojené. Moc děkuji Verče a Martinovi za skvělou intenzivku. Pokud to bude jen trochu možné další akci si nenechám ujít:-D

 

                                    Ovečky hou hou bé bé                                                  Pasení zdááár...                                         Angie ovládla své emoce a zalehává opravdu ukázkově

16.10. 2011- Martínkovice,pasení- Společně s Martinou a Liky jsme v neděli vyrazili na ovečky. Na pastvinách nás už čekala Karla s Lubošem a Kukym. A také skvělí kluci Rosťa s Michalem s AUO Burákem. A hlavně Mgr. Ivana Horská které patří můj velký dík. Angie samozřejmě opět vyváděla jako šílená a mohla se zbláznit, že zase vidí ovečky. Chuť, zapálení a touho pást má o tom není sporu, ale emoce jaksi neudrží na uzdě. A tady mi Iva začala radit co a jak. Dopoledne jsem se všichni vystřídali a musím napsat, že Kuky je velmi nadaný a svého taťku Cactuse opravdu nezapře. Pak následoval oběd v sousední vesničce, kam jsme došli hezky po svých a kochovali se opravdu nádhernou přírodou. Prostě parádní den, super lidičky, ovečky čisté a hodné:-D rady od Ivy, pesani se vyřádili. Jeden z mých najkrásnějších dnů v životě. Odpoledne jsme už s Angií pásly navolno a skvěle zalehává na povel, ale já a ovečky to je epizoda sama o sobě. Měla jsem trochu trauma, že nějaké ovečce ublížím a pak přijde účet: ublížení na ovčím zdraví na ekofarmě:-D Takže jsem na ovečky padala, šlapala, pak úplně spadla, pak na půl zadku jela asi tři metry na bílé ovečce,spadla na roh vůdčí ovci, ale nakonec jsme zvládla vést stádo a zároveň dávat kelpici povely. Ale pasení obě milujeme a na jaře začneme jezdit k Ivě na pravidelné tréninky a časem chceme složit..no nechte se překvapit:-D Liky také pásla jedna radost a večer se nám vůbec nechtělo odjet. Zdejší příroda je totiž jako z pohádky. Velmi všem děkuji za skvělý a báječný den! Marti za svezení, klukům za focení a skvělou atmosféru, Karla za to, že nám o tomoto kouzelném místě řekla a Lubošovi..však on ví za co:-D takže do jara pasení zdááár! fotečky z pasení autoři: Rosťa a Michal videa prý budou :-D a http://flyingear.eu/  A třešnička na konec: Všichni přítomní mi svorně tvrdí, že jsem ovečkám prý říkala bé, bé a hou, hou ale přísahám na ovčí vlnu, že o tom opravdu nic nevím:-D :-D :-D

 

   

8.10. 2011- České Budějovice-Mezinárodní výstava psů- Počasí se během týdne změnilo na typicky podzimní a to znamenalo, že jsme vyjížděli za deště a hustých mlh. Cesta nebyla zrovna příjemná a upřímně píši, že takovou dálku jsem jela kvůli výstavě naposledy. Krátce před výstavištěm se začala tvořit kolona a jednomu svátečnímu řidiči asi pětkrát chcíplo auto a to už bylo na mě moc. Chtěla jsem vystoupit z auta a stréce vyhnat od volantu a....raději pokračuji dále a to tím, že jsme konečně našli kruh s kelpiemi a zaparkovali těsně vedle něho. Stále poprchávalo, ale těsně před zahájením se počasí přeci jenom umoudřilo. Na parádu jsem se "vykašlala" a v kruhu jsem vyklusávala v bundě. Angie se docela pěkně předváděla, ale to víte agility parkúr to není. Pan rozhodčí Tibor Havelka ze Slovenska byl džentlman samé děkuji a prosím. A naše kelpice líbila se mu velice, protože V1,CAJC, BOJ a to jsem trnula, abych se nezabila tím, že zakopnu o poklop kanálu, který byl ve výstavním kruhu. Odpoledne jsme pak strávili obcházením stánků a obědem. No hranolky no comment ochutnat to Pohlreich, tak se okamžitě oběsí na výstavním vodítku. Celou dobu nám dělala společnost Hela s kelpískama a i na focení došlo:-D V hale, kde se konaly závěrečné soutěže bylo tolik emocí, že by si zde mozkomoři přišli na své. S Angií jsem zde potrénovala poslušnost a nějaké triky. Moderovala paní  Vladimíra Tichá a kelpice ji velmi zaujala:-D A pak jsem se velmi těšila domů, protože se kelpice nudila převelice a já byla zmrzlá a unavená. Cestou domů jsme se stavili v mekáči v Mladé Boleslavi a máma šla nakoupit do Alberta a já musela začít trénovat, protože se do mě dala zima a to pořádná. Ochranka koukala na nás opravdu divně, ale mně to bylo naprosto jedno. Angie obíhala nákupní košíky a sloupy a já se alespoň trochu zahřála. Proběhlý víknd byl plný emocí MS v agility a Velká Pardubická. Prostě emoce jako nikdy a já mohu jen napsat, že pan Váňa je velký borec, před kterým smekám a naši reprezentanti byli úžasní a jsem na ně velmi pyšná. A příští rok v Liberci budu fandit tak, že .......no nechte se překvapit :-D Za fotečky velmi děkujeme Helče Kučerové

   

2.10. 2011- Mladá Boleslav-Intenzivní trénink dogdancingu- První říjnovou neděli jsme strávili na cvičáku v Mladé Boleslavi. Kam jsme s Vandou byly pozvány coby instruktorky dogdancingu Anetou Mázlovou, která také vše výborně zorganizovala. Počasí bylo letní, ale chlupatí tanečníci si mohli smočit chlupy v nedaleké Jizeře. Všichni účastníci byli velmi talentovaní a troufám si napsat, že pokud se budou dogdancingu věnovat roste nám silná konkurence. Celkem osm psích tanečníků se snažilo i přes tropické teploty a jmenovitě borderák, zlatá retrívřice, labradorka, šeltiák, čínský chocholatý pes, papilonek, krátkosrstá kolie a šiba inu. Po obědě, kdy nám Aneta přinesla pizzy následovala videoprojekce a pak se trénovalo, až do večera. Na konci proběhla neoficiální soutěž ve které zvítězila Michaela Štemproková s kraťandou Caynne na druhém místě skončila Veronika Loudová s labradorkou Amy a třetí místo obsadila Jana Převrátilová se šeltiákem Larsem. Všem účastníkům moc děkujeme za příjemnou atmosféru a budeme se těšit příští rok. Fotečky ze semináře 

Anetka čeká na štěňátko po mojí úžasné Angince a tak nám během přestávky natočila Blbnutí s Angií moc moc děkujeme :-D

 

   

1.10. 2011- Louny- O podzimní kvítek aneb Brituščina agility derniéra- Brzy velmi brzy ráno jsme vyjížděli z domova. Když jsem vyšla na zahradu na nebi svítily hvězdy. Tak jasně a krásně, jako kdyby tušily, že dnes odchází do agility důchodu jeden úžasný pes, jedna bytost, které vděčím opravdu za mnohé. Nás čekala téměr dvousetkilometrová cesta do Loun. Bez problémů jsme dojeli na cvičák a na první pohled mi byl místní cvičák moc sympatický. U přejímky byli všichni velmi milí a byli překvapení z jaké dálky jsme přijeli:-D A nyní se vybavím samými superlativy:-D Cvičák je zatím největší, jaký jsem u nás viděla a moc hezký. Prostředí ideální na venčení, parkování atd. kantýna výborně vybavená i na takového ubohého a hubeného vegetariána, jako jsem já se myslelo:-D Navíc se zde sešlo šest kelpínek, takže se dalo kecat s kelpiáři po celý den a dokonce v samém závěru dne přijele sedmá kelpie a to Agiesek od Lucky Zochové. A kelpinky se na závodech rozhodně neztratily. Závodily celkem tři, ale troufám si napsat, že už příští rok bude překelpiováno:-D Počasí nám opravdu přálo a stánek, kde vám vyrobili vodítko dle vašeho přání byl parádní. Samozřejmě jsem nechala holkám hned uplést. Vodítka byla levná a moc pěkná. Také když příjemná slečna přinesla v košíku čtyři malá šeltiátka jsem začala...NE čtvrtý pes opravdu ne! Prostě musím držet emoce na uzdě! nyní k samotným závodům. Pískala Jitka Novotná a přítomna také byla hospitantka na jejíž jméno si nemohu vzpomenout. Organizace byla výborná a moje letošní nejlepší závody. Jumping zaběhla Brituška s jednou chybou ve slalomu a agility svůj poslední běh s odmítnutím. Nevím proč, ale nechtělo se jí do látkového tunelu. Opravdu nepochopím proč byla veteránům povolena houpačka. Osobně bych vyřadila i slalom. Kromě kelpií tety Haspeklové, která se musela trapně opičit a také si pořídit hnědou kelpici:-D jsem si skvělě pokecala i s Markétou, které velmi děkuji za natočení Brituščiných běhů. Anginka moc olizovala Ajajajku jako kdyby tušila, že mají společného dědu a tatínka:-D ale na Dreamku se také tvářila pěkně, akorát nesmím nějakou kelpici moc muchlovat to pak zasvítí očima a nezná bratra ehhmm  tedy sestru. Během dne jsem kromě pokecu s kelpiářema a venčení Britušky, také trénovala s kelpicí co se dalo a hlavně zóny na áčku. Vůbec jsem ani v nejmenším nelitovala brzkého vstávání a ani daleké cesty. S nejčistším svědomím mohu napsat, že jsem lepší místo pro Brituščinu derniéru nemohla vybrat. Brituška pak v závěru dne pořádně prohnala kelpici po cvičáku, jako kdyby chtěla ukázat, že mám ještě dost sil:-D Krásný den opravdu krásný. Nikdy na něj nezapomenu a budu na něj navždy pamatovat. Britušce vděčím opravdu za hodně a také ji toho moc dlužím. Byla to ona s kým jsem začala agility běhat, byla to ona s kým jsem poprvé vyjela na závody a začala poznávat lidi kolem agility a naučila se nasávat onu zvláštní a neopakovatelnou atmosféru. Brituška za mě na parkuru vše omluvila, dořešila a vše mi odpustila. Raději běžela pomaleji, než aby někde udělala chybu. Ale někdy to dokázala pořádně rozbalit. Vzpomínám si, jak jsem jednou zapomněla trať a Brituška se postavila pár metrů ode mě a visela na mě očima a čekala, až se "vzpomenu" kudy, že to vlastně vede. Bohužel moje nervozita ji brzdila. Doma ještě když skákala na L běhala velmi rychle, ale moje nervozita dělala své. A pak přišla Angie, který mi nic neodpustí. Jsi někde pozdě kousnu tě do zadku. Špatně ukážeš hned začnu ječet. Neukážeš včas frnk a jsem někde jinde. Tvrdá škola, ale nutí mě bojovat a jít dál. Tak tedy Brituško za všechno ti moc děkuji!!! Byla jsi můj první a nezapomenutelný pes se kterým jsem vstoupila do světa agility. DĚKUJI!!! Překvapivě na mě nedoléhaly žádné emoce ne není to tím, že bych snad neměla mít emoce jako nějaký rytíř Jedi, ale tím, že Brituška pro mě bude stále nej, že si na zahradě může kdykoliv do tunelu vběhnout a také mám kelpiího blázna do agility. Všem těm, kdo se podíleli na tom báječném dnu děkuji!

                                

28.9. 2011- Prag, Kyje- agility závody- Kdyby takto začínaly a končily všechny agi závody, tak pověsím agility na hřebík. Ale začnu hezky od začátku. V 7:15 parkuji u Makra v Hradci Králové a čekám na Marušku. Bohužel mobil je nedostupný a na mě cení své žluté zuby jakýsi Vietnamec, který si svůj nákup nakládá do bílé dodávky. Když z kufru vystrčí hlavu Brituška a kelpice, tak jeho úsměv je již evidentní. Tudíž se zamkneme v autě a čekáme co bude dál. Naštěstí před osmou hodinou dorazí Maruška, která zaspala a vyrážíme do Kyjí. Cestou se dovoláme panu rozhodčímu, který nám sdělí, že veteráni začínájí. No šok nad šok. Maruška praví: " Ty veterány prostě stihneš" a v levém pruhu před námi uskakují BMW i elegantní stříbrné AUDI. Naší rychlost by nám i Simír mohl tiše závidět. Takový stres po ránu je i na mě moc. Dorazíme ve chvíli, když se pomalu parkur pro veterány rozebíral. Pan rozhodčí Tomáš Glabazňa je džentlman a skvělý člověk. Parkur jsem si během tří minut proběhla, ale chudák Britušky byla ztuhlá z auta, nerozehřátá a nevyvenčenán a náš běh podle toho také vypadal. Pomalý velmi pomalý a to ještě Brituška na mě házela vyčítavý pohled za to, že je ta tráva tak mokrá. No hrůza. Další stres u následné přejímky, kde mi bylo řečeno, že nejsem člen KAČR, ale naštěstí se vše následně vyřešilo. Prostředí cvičáku je moc pěkné v kantýně jsem si dala toasty a i počasí bylo ideální. Bylo tu i s kým kecat:-D a také tu byl Angiin bratranec Gyro, který je naprosto šílený, ale správný kelpiák. Kromě Lucky s kterou jsme si pokecaly přišla za námi i teta Vanda tudíž nám nic nechybělo. Chudinka Bibi dostala ode mě hračku z fleecu a také mlsky. Trošku pokulhávala organizace, když se nehlásilo pořadí  týmů, které měly jít na start. Náš běh agility, za jehož natočení děkuji Lucce byl o trochu lepší. Veteránů bylo celkem šest a všechni mladší a rychlejší tudíž jsme se neumístily ani v součtech a ani v jednotlivých bězích. Ale závody a celková atmosféra se nám moc líbila. Vyhlašování vítězů se protáhlo až do půl osmé. Jako "odškodné" za ranní stres mě pozvala Maruška do mekáče. Já coby milovních fast foodů jsem ji ranní stres mileráda odpustila. Cesta zpět byla celkem pohodová když nepočítám to, že jsem málem cestou z Makra přejela ježka:-D Domů jsme dorazily před desátou hodinou a já padala únavou. Brituška se poblinkala. Takže tanto stres never more.

 

                                              Zleva Hamunka, Holly a Martina (celková vítězka), Kuky s Lubošem a moje maličkost s Anginkou :-)

   

24.9. 2011- Intenzivní trénink dogdancingu a speciální závod o nejposlušnější kelpii roku, Jičín- V sobotu se konal další intenzivní trénink dogdancingu. Počasí bylo opět jako na objednávku, sešla se opět skvělá parta lidí a pizza k obědu byla naprosto vynikající. Tímto děkuji paní Novotné za dovoz:-) Plejáda plemen byla velmi pestrá posuďte sami. Borderky, australský ovčák, kelpie, holandský ovčák, yorkšír, jack russel teriér, šeltie, bígl a náš nejmladší účastník velškorgi Aygo. Který ač půlroční štěňátko byl velmi šikovný. Dopoledne jsme pilně trénovali různé prvky. Po vynikajicí pizze následovala videoprojekce a výklad pravidel jak u nás tak v Evropě. Po obědě následovala první část speciálu a to poslušnost pro kelpie, kterou jsem posuzovala. Závodil Luboš s Kukym, Marcela s Hamunkou a Martina s Holly. Zvítězila Martina, která předvedla přesnou a veselou poslušnost. Všechny kelpie se moc snažily a byla radost se na ně dívat. Po poslušnosti jsme opět trénovali a účastníky jsem vyzvala ať si zkusí pár prvků plynule za sebou, jako kdyby už měli choreografii. Pesanům to nečinilo sebemenší problémy. Prvky mi pomáhala předvádět Angie která v době necvičení musela být v přepravce jinak bychom všichni komplet ohluchli:-) Pak následovaly kelpií triky, které posuzovala Vanda. Zde opět zvítězila Martina s Holly a mám velkou radost, protože občas Martině na cvičáku vysvětluji co a jak . A hrabání se holky naučily na jedničku. Jediný zástupce corgiů Aygo předvedl úžasný výkon na půlroční mimi a tak kromě poháru dostal i plno pamlsků od naših sponzorů.Pak následovala neoficiální soutěž pro účastníky intenzivky. Zde zvítězila Michaela Švejdová se svojí borderkou Betty, na druhém místě se umístila Linda Derežíc s fenkou AUO Gadget a na třetím místě skončila Dana Hrdá se svojí fenkou holandského ovčáka Desiré. Všem účastníkům moc děkujeme. Ale vy jste určitě napjatí která kelpie se stala je tou nejsposlušnější kelpií roku? Zvítězila Martina Černá s Holly, na druhém místě skončil Luboš Chmelař s Kukym a na třetím místě  se umístila Marcela Nováková s Hamunkou. Musíme moc poděkovat sponzorům. Jmenovitě Welsh Corgi klubu za krásné poháry. Weber Mlýn nám daroval granulky Acana, trička, brožurky. Veterina v Nové Pace nám darovala granulky, vzorky, deku atd. atd. všem mooc děkujeme! Dále děkuji Vandě nejen za posouzení triků, všem účastníkům za vytvoření skvělé atmosféry, Adél za focení , paní Novotné za dovezení pizzy a vládci počasí za to, že nám umožnil trénovat venku na tom božím světě. Kdo nepřijel přišel o hodně:-) Moc se těším na příště:-)   Fotečky     další    a další  a další                   

   

10.-17.9. 2011-Itálie, Liganano- Při úplňku jsme vyrazili směr Italy a přes noc přejeli vlast dvojnásobné mistryně světa agility v kategorii L (kdo je neznalý agiliťák, tak je mi líto, ale toto jsou základní znalosti:-D) a pak jen užívali moře. Co mě nejvíc naštvalo? Komáři, tropické teploty a hlučná rodina ze země papeže sídlící nad námi. Co mi způsobilo šok? To když bankomat "sežral" moji kreditku a v bance neuměli anglicky jen lámaně německy:-) Co mě urazilo? Když v Intersparu prohlíželi mojí 50eurovku asi minutu a dali ji do něčeho, co prý odhalí nepravé peníze. Kdyby se to stalo například v zemi přesných hodinek neřeknu ani slovo, ale v zemi kde kmotři dávají dobrou noc to je na pováženou. Jaká plemena jsme potkávali nejvíce? Labradory a německé ovčáky:-) Co mi udělalo největší radost? To že moje kelpií holčička reprezentovala kelpie na garden party kde na malém plácku u silnice a z haranty za ocáskem dokázala skvěle odcvičit poměrně náročnou sestavu. Na co byl nejkrásnější pohled? Na moje holky, jak si hrají ve vlnách. Největší trapas? Když na mě při potápění narazila paní ze země Harryho Pottera a já dostala šok (bojím se totiž žraloků) dodnes slyším její but I am not a shark! A také to když jsem pronesla na adresu jednoho fešáka hmm pohledný hřebeček a ozvalo se mi "taky nejsi k zahození!" Dlužno dodat, že jsem se pak chtěla hanbou na matračce utopit. Kdy jsem byla nejvíc zlá? Když ty haranti nad náma v noci dupali. Říkala jsem si, že Herodes nebyl, až tak zlý člověk a jestli budou pokračovat půjdu nahoru zabouchám na dveře a řeknu, že podporuji potraty a také jim povím ten sprostý vtip o papežovi. Kdy jsem trpěla? Když se mi začalo stýskat po domově. Stesk to byl opravdu silný neb jsem hned v Mikulově líbala nedaleko benziny zem a štěstím jsem brečela, že jsem zase doma v té naší prohnilé, zkorumpované a špinavýma penězma oplývající zemi. Kdy přišla největší krize? Když jsme zůstali stát na benzině nedaleko Vídně s mojí zablokovanou kreditkou bez eur.( Ale někdo shůry nám poslal záchranu ani ne za dvě minuty vedle nás zaparkoval žlutý taxík z našeho hlavního města a moc milá a usměvavá paní mi eura prodala.) Děkuji ještě teď! Co jsem četla? Psí časáky jak jinak, ale také knihu o našich prezidentech a vyjma TGM nebyl nikdo normální a tudíž si myslím, že bych se na Hradě velice vyjímala! Hradní stráž by od jara do podzimu byla nahoře bez. Na nádvoří by byl agi parkur a kelpie by měla celý Hrad pro sebe. Brita by chodila do senátu a parlamentu vrčet na politiky a Arny by s kelpicí pásly ovce před Hradem a v Jelením příkopě by byli alabajové. A v plánu bych toho měla mnohem více. Tak lidi kdyby byla přímá volba presidenta za nějakých deset let, tak víte koho volit, ne??? Tolik dovolená v Italy a nyní si osušte oči od slz a shlédněte naše fotečky

 

     

Angie po probuzení z narkózy                                                     Tady máme výsledek :-)                                                                 A tímhle to oslavíme- víno z Austrálie :-D

7.9. 2011 aneb velký den- Dnes za hustého deště moje Anginka podstoupila podruhé RTG DKK. Ptáte se proč podruhé? Ke všemu se dostanu. Ale teď vás nebudu napínat. Dopadlo to skvěle DKK 0/1 a DLK 0/0. Angie se tedy může naplno věnovat sportovní kariéře a také se můžeme těšit na kelpiátka. Mimochodem ségry mají také stejné výsledky. Vše probíhalo naprosto hladce a Angie už odpoledne běhala po zahradě. Na veterině byli všichni moc milí a celou dobu jsem byla se svojí kelpií holčičkou. Po probuzení z nárkozy si velmi oddychla, že jsem byla u ní. Skončila tak jedna smutná epizoda, jež by ani George Lucas nevymyslel. Na začátku byly slzy, pláč a beznaděj a na konci pocit velkého štěstí a radosti. Dojetím jsem mi šly slzy do očí, když jsem viděla kvalitní snímek a to, že jsou nožky naprosto v pořádku. Všechno mohlo být jinak kdybych šla na jinou veterinu, ale kdyby velké chyby! Večer mi šly zase do očí slzy, ale tentokrát smutkem po tragédii, která se stala. Mám na mysli úmrtí našich skvělých hokejistů. To jsme si tedy vybrali datum:-( Děkuji všem, kteří při mně stáli. Jmenovitě mojí mamce, neteři, Vandě, Irče Kochové, Martině Taslerové, Janě-paní chovatelce, Janě Kuklové, Helče Kučerové atd. nerada bych na někoho zapomněla. DÍKY VÁM VŠEM! Po dlouhém rozhodování jsem se rozhodla napsat článek....Epizoda, která se nemusela stát

       

3.9. 2011- Zrcadlová koza u Turnova, agi závody- Naše oblíbené závody v srdci Českého ráje začaly trochu smutně. Kamarádka Míša, která měla se mnou startovat ve veteránech měla menší nehodu s autem, tak bohužel nemohla dojet. Druhá kámoška zase dorazit nemohla a tak jsme s Brituškou závodily samy se sebou, ale upřímně spíše s vedrem, které bylo opravdu šílené. Díky za řeku Jizeru, kam si holky choděly smáčet chlupy. Opět výborný oběd v místní restauraci a pokec s kelpiářkou Petrou Haspeklovou, která je novopečenou majitelkou kelpínky Coly:-) Kromě toho jsme viděli další, ale už trochu starší mimino cardigana Aiga, který přijede soutěžit na naše závody do Jičína. Parkury stavěl pan rozhodčí Zdeněk Spolek a běžet je s mojí kelpicí, tak se dostaneme možná k páté překážce:-) Atmosféra byla velmi pohodová a Miša od Cherry bude určitě blahořečit Britušce, za vylovení jejich plastového kroužku z divoké a ledové řeky Jizery:-) Brituška vodu miluje a dokonce ovládá stranové povely, takže jsem se nabídla, že kroužek zachráníme a povedlo se. Mám tyto závody moc ráda a těším se, až sem jednou přijedu závodit s Angií. Veterány jsem vyhrály neb nikdo jiný z veteránů nakonec nedorazil, což mě opravdu mrzelo. Skvělé bylo to, že doma jsme byli za půlhodinky, ale přesto bylo v autě horko jako v Palermu :-D fotečky ze závodů a z našich procházek

 

 

                        Naše smečka na parkovišti před Boubínským pralesem aneb turisti se nemohli dopočítat:-)

24.8. 2011- A náš velký trip, naše velká cesta, putování, anabáze je u konce. Z jižních Čech a Rakouska do Ústí nad Labem a pak cesta za vražedných teplot přes Prag zpět. Po menší rodinné tragédii cesta do Německa. Cestou zpět zastávka v Boubínském pralese a procházka k jezírku, ve kterém, když se prý vykoupají psi, tak zemřou:-) Dále přes Praga k nám domů do Podkrkonoší. Pak Jičín, Vrchlabí a předváděčka v Peci pod Sněžkou. Kde jsme také s Vandou mohly předvádět naposledy v životě. Do prudkých kopců odmítl můj milovaný citrönek vyjet a tak nás museli do kopců vytáhnout. Bohužel se lano přetrhlo a my se začali ve vysoké rychlosti řítit z kopců dolů. Na výkřik: " Katko, ku*** ruční brzda"....dosmrti nezapomenu! Předváděčka se dětem moc líbila, ale stálo nás to málem život. Také garden party s Jirkou a Vojtou by stále za článeček, ale to máte smůlu, protože svoje soukromí si velmi hlídám! Dále mrtvé prase na kraji silnice, které smrdělo na sto honů, zřícenina hradu Kumburk a mnoho dalšího. A na závěr básnička:-) Sláva nazdra výletu lano se s námi přetrhlo přesto jsme nezemřeli a jsme tu !

   

Německo-,Ering-  Do bavorského malebného městečka jsme byly pozvány jako instruktorky dogdancingu. Už když jsem byla v Eringu poprvé závodit, tak projevili organizátoři zájem o to uspořádat seminář. Společně s Vandou jsme učily taneční prvky úžasné a fešné křížence, borderáky, labradory, čivavy atd. Dokonce za námi přijeli i z nedalekého Rakouska. Plejáda účastníků byla velice pestrá od mladíky v našem věku, až po čtyřicetiletého pána, který se válel po zemi a plakal dojetím, když se jeho kříženka naučila plazit:-) Všichni byli neskutečně milí a vstřícní. Ubytování nám zařídili v luxusním zámeckém penzionu. Akorát tedy místní pizzerie docela děs, takovou pizzu jsme ještě nejedli. Vandě i mně bylo velmi velmi špatně. A také tropické teploty, které panovaly po celý víkend nám i psím tanečníkům braly veškerou energii. Organizátoři se o nás starali na jedničku. Neustálý přísun tekutin, chutné jídlo a pomoc při videoprojekci. Dokonce nám byl na pokoj slíben mladý a fešný striptér (což Karl nedodržel a má u nás velký černý puntík) hotelový pokoj s číslem 13 sliboval netradiční zážitky:-) a taky o ně nebyla nouze...čtení lechtivého časopisu, a pak v noci jsem proklepala a propleskala Duduna alias Daisy za chrápání a Britu za dupání kolem postele. Snídaně byla opravdu grandiózní akorát se chudák paní majitelka divila, když její penzion opouštěla šestičlenná psí smečka:-) prostě jedním slovem paráda. Účastníci semináře byli velmi spokojení a moc nám za vše děkovali. Hlavní pořadatelé Karl a jeho žena Silvie vytvořili skvělou atmosféru a pesani byli velmi šikovní. Na konci semináře proběhla neoficiální minisoutěž, kterou vyhrál Manuel a jeho kříženec Kimba. Vůbec se nám domů nechtělo, protože byli všichni tak moc milí, ubytování bez chybičky, kukuřice vysoké, noční procházky za tmy plné dobrodružství (viz akce "miska" a funění za zády). Akorát holky byly trochu naštvané, že většinu dne musely trávit v králíkárně viz. foto :-) Cestou domů jsme ještě přijali pozvání Karla a Silvie. A kam? No přece k nim domů na pozorování a muchlání 6týdenních štěňátek australského ovčáka. No a pak cesta domů za tropických teplot. Hodinová kolona před Příbramí, troubení na prostitutky, a mnoho dalšího....pokračování výše:-)

Bessy, Brixie a Angie v plné kráse aneb ségry se nezapřou:-)

   

Během mého pobytu na penzionu se na nás přijela podívat Jana s Michalem a také Angiina maminka Beruška a sestřičky Brixi a Bessy. Na holky byl opravdu pěkný pohled, protože z nich vyrostly krásné kelpií slečny:-) Ale jsem moc ráda, že jsem si vybrala svojí Anginku, která je podle mě nejkrásnější a nechytřejší z celého vrhu:-)) ale opravdu holky se vyřádily, akorát maminka Beruška nesnáší fotografování. I přesto se nám povedlo něco nafotit. Seznámila jsem se také s Kačkou od Bessy. Je zvláštní, že Angie byla největší z celého vrhu a nakonec je velikostně až na třetím místě:-) Na konci setkání proběhlo i měření kelpií:-) ségra Brixi 51cm, Bessy 46cm a maminka Beruška 47cm. Byla jsem moc ráda, že se holky vyřádily a my kelpiáři mohli pěkně pokecat o našich australských fešandách. K dokonalému štěstí nám chyběl jen tatík Nerun ze Švýcarska, ale co není může být:-) Tak někdy příště naviděnou:-)

 

   

14.-20.8. 2011- Nové Hrady, penzion Na celnici- V malebné krajině Novohradských hor jsem působila jako instruktorka dogdancingu a agility. Před příjezdem jsme s kámoškou Petrou navštívily i CHS australských kelpií Xapatán, kde žije Angiina babička Lucy. Vidět pohromadě tolik kelpíků byl pro mě ohromný zážitek a Jirka s Janou byli moc milí. Angie byla velmi drzá a dokonce kousla svojí babičku:-( Ubytování jsem měla připraveno v bývalé cele předběžného zadržení a musím napsat, že týden spaní za mřížemi (mříže byli v oknech i ve dveřích) bylo velmi depresivní. Účastníků bylo celkem 18 a až na malé vyjímky to byli super lidičky. Jejich pesani byli velmi šikovní a opravdu pro mě bylo dojemné pozorovat pejsky, kteří na začátku tábora neuměli jediný prvek a ke konci, už byli schopni předvést několik prvků. Počasí bylo tropické a tak jsme dogdancing trénovali v klubovně na koberci. Velmi dobře zde vařili akorát bylo vidět, že organizačně se jedná o tým lidí, kteří nemají zkušenosti s výcvikem pejsků. Byť se to nezdá dogdancing je psychicky pro pejsky velmi náročný a není možné ho trénovat půl dne! Večer jsme chodili venčit pesany do Rakouska, do kterého jsme to měli pár kroků:-) Ve čtvrtek jsem za tropických teplot jela na zápis až do Ústí nad Labem a cestou nabrala v Prag tetu Vandu a její smečku. Řízení ze těchto teplot byl horor a při zpáteční cestě se mi klížily oči. Vandu jsem pak druhý den hezky zaměstnala u dětiček jinak by určitě dělala ostudu na bývalém hraničním přechodu:-) můj hysterický záchvat u místního rybníku byl výsledkem celotýdenního vypětí za horkých teplot....a já se mohu jen modlit, aby místní rybář nikde nenapráskal co jsem vykřikovala. Místo hvězdné politické kariéry by mě čekala cela, pryčna a lepení papírových sáčků:-) Ráda bych zde poděkovala všem účastníkům, kuchařům a také Jirkovi, který nám přivezl granulky a poháry pro naše závody. Závěrečnou soutěž v dogdancingu jsme posuzovaly společně s Vandou a bylo se na co koukat. V kategorii začátečníků zvítězila Aneta Mázlová s papilonem Mikem a v kategorii pokročilých Ema Pospíšilová s borderákem Alfem. Za pomoc při agility děkuji Báře Krejčí:-) Až k slzám mě dojalo závěrečné poděkování od "dětiček" a úplatek (zatím jen drobásky, ale v politice budu brát už jen samé Masaryky:-D). Moc na vás vzpomínám a pokračujte s pesanama v tom, co jste započali. Jo a ovládejte emoce:-))

Fotečky co stojí za zhlédnutí ode mě a od zlobivé tety Vandy

    

8.-12.8. 2011- LVT agility DKNL s Irčou Kochovou- S mojí kelpií dračicí jsme strávily opravdu úžasný týden ve Dvoře Královém nad Labem. Všechno bylo naprosto úžasné. Počasí na trénink úplně ideální, super lidičky, Anginka makala jako divá, trpělivá Irča a procházky po městě, vyjížďka na kobylce Tracy. Jedním slovem paráda! Snad jen moje "natvrdlost" na parkuru kazila celkovou pohodu:-) ale zase na obhajobu musím dodat, že jsem nebyla jediná. Skoro každý den se mnou jezdila kámoška Adélka a přišla se na nás podívat Martina, ano ta Martina díky které mám doma kelpii:-D a moc Anginku chválila. Z Moniky od šikovného šeltiáka Azíska a její kámošky Zuzky se staly moje kamarádky. A snad mohu prozradit, že Zuzi si brzy jede pro šeltií miminko:-) Všem mohu vřele doporučit zajít do Country saloonu na náměstí, protože zde vaří opravdu výborně za rozumné ceny. A také točená zmrzlina v bývalém pivovaru neměla chybu. Velmi musím poděkovat Irče za trpělivost a cenné rady, které nás zase posunuly o krůček napřed. Tábor byl skvělý a já se, už teď těším na příští rok:-) Ale ten nejkrásnější okamžik a událost bylo to, když si Adélka a její rodiče odvezli z útulku kříženku Kelly. Je to opravdu krásné gesto a já jsem slíbila, že budu s výchovou a výcvikem Kelly pomáhat, jak jen to bude v mých silách. Holkám moc držím palce. A už se na ně moc těším, až se uvidíme u nás na intenzivce dogdancingu. Všem kdo se podíleli na pohodovém průběhu tábora moc děkuji! Fotky tady a za slibovaná videa děkuji Adél Fólové :-) na to, jak agilití moje kelpií torpédo se můžete podívat zde a další videa naleznete na našem videokanálu :-) přeji všem příjemnou podívanou :-D

 

   

31.7. 2011- Trénink obran aneb kelpií zábava- Kromě agilitění a tančení se věnujeme i klasickému sportovnímu výcviku. Obrany mojí Anginku moc baví, jak můžete vidět na fotkách:-) Velmi se u toho vyřádí a hlavně může zplna hrdla "ječet" a ještě je za to pochválena. Časem máme v plánu složit nějaké zkoušky a také se zúčastnit závodů. Po obranách můj kelpií vrahounek alespoň na nějaký čas usne:-) Za fotky velmi děkujeme naší kamarádce Hele Laušmanové, kterou trénuji v dogdancingu a také s námi jezdí na agility. Její Fido je velký šikula a velmi všestranný pesan. Velký dík také patří jejímu taťkovi za figurování mojí kelpií šikulky:-)  Více foteček naleznete zde

   

24.7. 2011- Ering, Německo- Noční mezinárodní závody v dogdancingu- Cesta do Německa pro nás tentokrát začala málem infarktovým stavem způsobeným díky neschopnosti druhých. V sobotu brzy ráno jsem vyjela směr Vysočina do jednoho nejmenovaného městečka, kde se konaly kvalifikační závody. Vše bylo domluveno, tak že Vanda odcvičí a hurá do Eringu. Jenže...!!! Čas nás tlačil a s tím, že by se mělo dávno začít si ona osoba hlavu nedělala! Ať se na mě nikdo nezlobí, ale když jedu posuzovat takovou akci, tak si buď nařídím dva budíky nebo vstanu, tak abych vyjela s rezervou. Co se dalo dělat vyjet později znamenalo podstoupit riziko, že nestihneme přejímku a naši třídu. Odjíždíme tedy bez Vandy a musím napsat, že jsem opravdu ráda, že už do české dd scény nepatřím. Jenom jsem zahlédla některé lidi a cítila jsem, jak vyzařují negativní aura. A upřímně má vůbec cenu, aby dotyčný klub fungoval? Když není schopen zajistit řádný průběh kvalifikačníh závodů..? Víte on je to názor většiny lidí, ale jenom já mám odvahu to napsat veřejně. Ano měla jsem ráda ty časy, kdy jsem na závodech potkávala super lidičky a kecali jsme nejen o psech. Vzájemně se podporovali a obdivovali si nové prvky, sestavy atd. Ale bohužel toto všechno je nenávratně pryč! Vanda zuřila a já byla naprosto otrávená. Bez Vandy to prostě v Eringu nebylo ono! Do Německa jsem tedy dorazila sama s holkama a ihned byla po Vandě sháňka. A tak Italové kroutí hlavou, Švýcaři pláčí, Rakušané si klepou na čelo a Němci hrozí pěstmi! Jinak atmosféra závodů naprosto úžasná a přátelská. Závody se konají v malebné vesničce a tak je zde venčení více, než ideální. Všichni mě přátelsky objímají a zvou k sobě na jídlo. Opravdu pohoda nad pohodu. To je důvod proč jezdíme stovky kilometrů, jsme pak s Vandou unavené, dehydrované, hladové a tmou a mlhou se vracíme do rodných Čech. Moc bych si přála tu prima partu tady u nás, aby se pořádaly tábory, srazy a různá soustředění. A všichni se k sobě chovali přátelsky, s úctou a s respektem a také si vzájemně pomáhali. Protože na každém týmu je co zlepšovat! Výkony našich sousedů jdou docela nahoru, ale nejvíce mě zaujala soutěžící, která přijela až z Ruska, konkrétně z Moskvy. Světlana se svým apennzelským salašnickým psem to pěkně "rozjela" na melodii známého kankánu. Pes tedy opravdu makal a většinu prvků jsem ještě u žádného psa neviděla. Měl živý a radostný projev, ale trochu štěkal a proto pro mě bylo velkým překvapením, že tato dvojice skončila v Klasse 3 poslední. Jediné co mě na závodu opravdu nemile překvapilo bylo, že noční závody začínají odpoledne a končí večer v půl osmé. A pak jsme čekali až do půlnoci na výsledky. Venku tma a zima. A nám nezbývalo, než se schovat v autě nebo ve stanu, ve kterém vlastně závody probíhaly. A co bylo opravdu nedomyšlené byly stupínky vítězů..ehmm basy od piv obrácené vzhůru nohama. Pejskům to klouzalo a zvuk po skočení na bednu je odrazoval a tak většina skákala dolů. I Britušce ostřílené závodnici se to nelíbilo:-( Cesta za tmy byla opravdu dobrodružná a musím se pozastavit nad bavorským městečkem Pasovem , protože ho musím přejmenovat na město, které nikdy nespí:-) Podle mě není normální, aby v půl druhé ráno byla většina obyvatel vzhůru, jezdilo se na kole, na kolečkových bruslích a dokonce se psům v parku házelo frisbee:-) prostě nepochopitelné:-D A určitě se ptáte a jste zvědaví, jak moje holky dopadly. No trošku vás budu napínat..nechte se překvapit a vše se dočtete v novém čísle DOGS magazínu. Pokud mi po tomto článku bude nadáváno, vyhrožováno či skončím mrtvá v místní vodní nádrži, tak vězte, že pravda vždy zvítězí! Momentálně čtu opravdu zajímavou knihu od T.G. Masaryka a velmi ho obdivuji. Byl to muž nesmírně ambiciózní, vzdělaný a pracovitý. Obdivuji ho jako člověka i jako politika. A věřím, že u nás není vše ztraceno. Pevně tomu věřím! Byl pro rovnoprávnost a svobodu projevu, protože v demokratické společnosti má každý právo na svůj názor a měl by být druhými vyslechnut.  No vidíte vážení čtenáři kam jsme se to dostali od dogdancingu, až k politice:-) A opravdu mě velmi mrzí a bolí, když mi někdo řekne, že chci jít do politiky kvůli slávě, moci a penězům. Ne, ne opravdu nechci, ale chci zrušit toto www.svobodazvirat.cz to by mělo skončit jednou provždy, nemyslíte..?

Brituščina obdivovaná sestava  a Angie a její první závody

 

                                  

16.7. 2011 MVP Mladá Boleslav- Naše druhá výstava, tak to mi proběhlo ráno před odjezdem hlavou. Po události která se stala to černé úterý na, které nikdy v životě nezapomenu jsem nebyla schopna řídit a ani vlastně pořádně žít. Místo trénování výstavního postoje a klusu ve výstavním kruhu jsem jen brečela. Ale protože nás má nahoře někdo rád a také chtěl, abych na toto městečko nezanevřela navždy nám shůry poslal "odškodné". Ráno jsem tedy jela k Petře Hamtilové do sousední vesničky a s kelpicí nasedla do jejího ferari:-) Také bych zde tímto ráda Petře za vše poděkovala. Cesta probíhala v pohodě a musím podotknout, že Peťa je výborný řidič. A kousek před výstavištěm jsme si říkaly, jak se nám na výstavu nechce. Po příjezdu jsem začala potkávat známé tváře nejen z řad kelpiářů a sluníčko začínalo pěkně hřát. Pak jsme se uvelebily tedy já s Angií k naší mamince a tatínkovi tedy k naší Janě, která mi mojí kelpií holčičku hlídala první dva měsíce jejího života a Michalovi nyní zákonnému manželovi Jany. A samozřejmě nechyběla sestřička Brixie. Na dece nám bylo opravdu dobře. A s Janou jsme prošmejdily všechny stánky co na výstavišti byly. Já jsem stále doufala, že se výstaviště promění na agility parkur na, který jsem v těchto místech zvyklá:-) Opět jsem trpěla depresí, že nemám alespoň zlatou kreditní kartu, abych mohla koupit všechno možné i nemožné pro svoje holky. Za zmínku stojí vynikající langoš, který byl veliký jako pizza a chutnal výborně. Také citronová limonáda byla úžasná. Kelpie se nevystavovaly hned na začátku, jak jsem si myslela. Tak jsme měli docela dost času si zablbnout v zatím prázdném výstavním kruhu. Nervózní jsem vůbec nebyla výstavy jsou pro nás pouze příjemným zpestřením. Sluníčko hřálo jako kdyby si chtělo spravit reputaci za předešlé deštivé a chladné dny. Nejkrásnější větou pro mě bylo, když mi Jana řekla, že všem kelpiím holkám vybrali skvělé páníčky, ale že Anginka má tu nejlepší paničku:-) To mě zahřálo u srdce víc, než všechny poháry světa. Pak jsme konečně přišly na řadu tedy ve třídě mladých já s Angií a Jana s Brixinkou. Pan rozhodčí Milan Krinke vždy každého psa slovně ohodnotil a vysvětlil také, proč je první, druhý, třetí atd. to se mi moc líbilo. No a Anginka se velmi líbila prý ušlechtilá hlava a krásný pohyb:-) na to, že výstavní vodítko viděla podruhé v životě, tak se krásně vystavovala. Chvíle napětí a titul CAJC byl náš a pak to šlo nějak rychle:-) najednou znovu do kruhu a máme BOJ no a pak jsem se jako ve snách ocitla v záverečném kruhu o vítěze celé výstavy a....pan rozhodčí nám gratuluje a já jsem v šoku máme titul BOB tudíž nejlepší z kelpií. Já tam stála a myslela si, že sním. Ani v těch nejdivočejších snech by mě tohle nenapadlo. Přicházejí gratulace a někdo mi, jak to tak bývá ani nepodá ruku, ale nevadí:-) Měla jsem obrovskou radost! Pak jsme museli čekat na záverečné soutěže a to, už se nám moc nelíbilo. Obě dvě jsme toho měly "plné brejle" a raději bychom si hověly někde u vody. Moc děkuji Hele Kučerové nejen za krásné fotečky, ale hlavně za rady ohledně výstav:-) Závěrečné kruhy pro nás byly ve znamení tropických teplot a velké únavy. Dvakrát jsme musely nastoupit do kruhu a pak už jsem se mooc těšily domů. Odváželi jsme si krásný pohár a medaili. Dokonce se na nás přišla podívat kámoška Káťa od bíglic. Samozřejmě je mi jasné, že jsou výstavy věc subjektivní a co se líbí jednomu rozhodčímu se nemusí líbit druhému. A také musím napsat, že je na mě Anginka tak fixovaná, že ji nemůže nikdo cizí hlídat bez toho, aby začala ječet, skučet a výt. No ale když ji hlídala Jana s Michalem, tak byla docela v pohodě a dokonce si se ségrou hrála. Asi přeci jen cítila u koho byla první týdny svého života. A pak natal čas loučení a odjezdu. Domů jsem jela s naší známou tetou Alenou z Moravy a její dcerou Gábi, která byla vystavovat becaureona Corda. Bohužel u nás nemohly zůstat, protože došlo k potyčce mezi Cordem a problémovým psem, kterého jsem zrovna hlídala. Já pak musela přes les pro auto k Petře, ale to nám vůbec nevadilo. Dlouho jsem tomu nemohla uvěřit tomu našemu výstavnímu úspěchu. Až pozdě večer mi to došlo, když jsem naše trofeje dávala do poličky. Výstavy nebudou naší prioritou a ani naším koníčkem, ale párkrát do roka se jich rádi zúčastníme. Ale stejně mám nejraději celkovou atmosféru, setkání s přáteli, okukování psích krasavců a nakupování u stánků. Tak zase někdy příště:-)

Fotky z výstavy, za které velmi děkuji Hele Kučerové.

Posudek od pana rozhodčího: 15měs.elegantní kompaktní feny, výborně modelovaná a ušlechtilá hlava, správný krk i hřbet, výborný hrudník, velmi dobré úhlení, nese příkladný pohyb

 

                                                                      

26.6.- 2.7. 2011- Dovolená na Šumavě- Užili jsme si moc pěkný týden na Šumavě. Bylo to opravdu úžasné. Od ubytování přes počasí. Holky si užívaly procházek a kelpice oveček a čínských prasátek pod naším penzionem. Opravdu nás ty ovce začínají pronásledovat, kde se dá. Stihli jsme toho opravdu hodně Kašperské hory, hrad Kašperk, Železnou Rudu, Sušice, Černé a Čertovo jezero, Povydří, Antýgl, Modravu, Kvildu, Horskou Kvildu, Srní atd. atd. Vřele doporučuji ubytování v penzionu U Maxů nejen, že vás zde ubytují i se smečkou psů, ale navíc je paní domácí moc milá, na zahradě máte k dispozici velký bazén a neposlední řadě i cena za ubytování je velmi příznivá. Kdyby měl někdo jakékoliv dotazy, nechť se na mě obrátí a více info o penzionu http://www.penzionmaxa.xf.cz/    fotečky naleznete tady a článeček zde

                                                                                 

25.6. 2011- Agility závody Rýzmburk aneb Sultán Cup- Naše nejoblíbenější závody co více dodat. Ráno jsme vyjeli za mírného poprchávání, ve Dvoře jsem nabrala Míšu s Cherrynkou a hurá na závody. Počasí nejdříve vypadalo velmi nejistě a dokonce jsem se obávali bouřky, ale nakonec se umoudřilo a bylo krásně. Pro mě a Britušku ideální počasí chvílemi vylezlo sluníčko, zafoukal větříček nebo se naopak zatáhlo. Celková atmosféra byla pohodová, klidná a přátelská. Kromě pokecu s kámoškou Luckou Šárovcovou a její rodinou jsem stihla s kelpicí pár sekvencí na skočkách. Prostě tam musela jinak by si strhla hlasivky:-) Novinkou pro mě bylo, že cesta k altánu nám byla překažena elektrickým ohradníkem a stádem mustangů:-) ne nebojte se prostě si zde místní podnikatel koupil prostory a pozemky a bude zde vydělávat na koníčkách:-) K altánu jsme se dostali a nafotili co se dalo. Cherrynka je jeden z nejhodnějších psů jaké jsem kdy poznala. Kelpici do ní drze kousla, když se přiblížila k našemu auta a ona chudinka jen otočila hlavou. A nyní k našim výsledkům. Pískala nám paní rozhodčí Veronika Vostrá a její parkury se nám moc dobře běžely. Jumping jsme zaběhly čistě a agility s trestnými body za čas. Trať se pro veterány malinko přestavovalaa já mělo prostě okno a hledala jsem houpačku a málem šla někam jinam a ke konci na poslední překážce jsem zase dala pozdě povel a Bis mi málem vlítla na jinou skočku. A také jsem se dozvěděla, že veteráni mohou mít houpačku. Takže jsem opravdu ráda, že na podzim jde Brita do důchodu, protože si myslím, že houpačka není pro veterány. A také bych jim zrušila slalom. Ve veteránech se nás sešlo celkem pět týmů. Jumping zaslouženě vyhrál sekáč Šumák,( který si letos pořídil potomstvo) se svojí trapitelkou Luckou Šárovcovou a agility vyhrál knírkatý fešák A3Ch Lenny s Janou Bočkovou. A moje fešanda si vyběhala dvakrát druhé místo. Ceny byly opravdu moc pěkné, tak jako každý rok a navíc jsem se dozvěděla, že mojí nervozitou Britušku brzdím. Ano to je pravda doma nebo na trénincích je v pohodě, ale jakmile cítí na závodech, že mám nervy, aby neudělal chybu běží raději pomalu a na jistotu. Ale nevadí časem se srovnám a kelpice mě tvrdě školí. Nestíháš hmm tvoje smůla, pozdě ukážeš čau už jsem na konci parkuru:-) Po závodech následovala procházka s Míšou a Cherrynkou do Babiččina údolí. Míše velmi gratuluji odvezla si totiž ze závodů pohár i medaily a k tomu ještě zlaté:-)) Akorát mám na duši smutek, protože na tomto úžasném místě příští rok závody již nebudou....cvičák se přestěhuje na Žernov.

Fotky zde a zde

  20.6. 2011- Tak dnes je tomu přesně rok, co jsem si domů přivezlo svoje kelpií štěstí. Vidím to jako by to bylo dnes. Vešla jsem rozhlédla se a Anginka neměla jako jediná oboječek, protože jí prostě nebyl:-)) byla největší z celého vrhu:-)) Jana připravila vynikající oběd a já celou dobu Anginku pozorovala a pak nadešel čas loučení. Michal s Janou to velmi prožívali, i když věděli, že jde Anginka do dobrých rukou. Pak cesta domů..první minuty jekot, řev a vytí pak spánek. A naše společná první noc, kdy Anginka spala vedle mě na polštáři a ještě předtím se mnou běhala po zahradě a už tehdy si mě hlídala a oči na mě mohla nechat. Prostě se narodila jen a jen pro mě a věděla to:-) Ano určitě věděla, jak moc dlouho jsem na ni čekala a jak málo stačilo k tomu, aby moje holčička skončila někde jinde u někoho cizího brr je mi, až smutno, když si to uvědomím. Toho večera na zahradě jsem to věděla prostě patříme k sobě! A ještě jsme stihly spolu zajít na garden party ke kámošovi Jirkovi, který bydlí pár baráčků od nás. A pozor chystá se velký článek, který bude v sekci v Angie bude se jmenovat. Můj první a nezapomenutelný rok s kelpií:-)) Anginko moje jsi pro mě nej nej holčička na světě moc tě miluji:-))

    

19.6. 2011- Podkost- Školení a naše první zkouška ZVOP- V neděli ráno jsme se s Martinou a Holly vydaly do nedaleké Podkosti na pasení:-) S mojí kelpicí jsem se totiž přihlásila na školení a také na zkoušky vloh ovčáckého psa aneb ZVOP. Ráno jsme marně vyhlížely na pastvině, tedy Martina, já a naše kelpice. Za půlhodiny, když už jsem začala pochybovat, že dnes nějakou zkoušku vůbec složíme se obje vil pán s paní a borderkami a bylo nám sděleno, že se začne později, že je to prý normální:-) Vůbec všichni lidi kolem pasení byli moc sympatičtí a příjemní. A když se objevila Irča Kochová měla jsem pocit, že jsem doma:-) Pak se objevil i pan Tancer, který tu viděl svojí vnučku chápejte Anginku, protože naše babička Lucy je první kelpie dovezená do ČR a nyní si u Tancerů užívá zaslouženého důchodu. S panem Tancerem přijel i jeho syn, kterého chtěla zpočátku zakousnout Holly...hmm jakoby by byla od někoho naočkovaná:-)) Nejdřív jsme koukali na Trialy a opravdu málo psů mělo bezchybnou poslušnost. Ale vidět pracovat psa precizně a rychle to je pastva pro oči. Kromě borderek se tu sešly dvě naše kelpie, jedna beardedka, tervíci, jeden groenendael, smečka corginů, které jsme si docela zamilovala a snad jsem na nikoho nazapomněla. Pak náledovaly HWT a bylo na co koukat. A upřímně obdivuji ovečky na kterých bylo vidět, že chvílema mají dost. Počasí nám navzdory nepříznivé předpovědi přálo, ale zčistajasna tu byl déšť a my s Martinou zmokly jako slepice. Holly byla v pohodě, ale Angie se tvářila velmi uraženě. A najednou na nás přišla řada. To už jsme ale byly pěkně vysušené od sluníčka:-) Na pokyn pana Tancera jsmevešly do košáru a Angie hrr na ovce. Vlohy tedy má, ale prý je moc šílená a musí se zklidnit:-) Do dědečka Erika na kterého jsme slyšeli samou chválu má opravdu moc daleko. Po pár minutách jsme opustily košár s tím, že máme zkoušku složenou. Jupí naše první zkouška za námi. Přicházejí gratulace a poté zapis do průkazu původu a předání certifikátu. Jsem moc šťastná a pyšná na svojí kelpici. Školení je opravdu moc zajímavé a Angie se ukáže, jako tvor s uraženou ješitností. Pase s panem Koškem tak dlouho dokud je podle ní, ale pak odmítne pást a chce pryč z košáru:-) Honit ovce to by se jí líbilo, ale má smůlu budeme pilně trénovat na příští rok. Dozvídám se různé rady a také to, že pes má vnímat mě a ne ovce atd. Školení je u konce a zase déšť a tak s kelpicí pádíme do auta. Bohužel daleko nedojede došel nám benzin a kanystr zeje prázdnotou. Naštěstí svítí sluníčko a nás zachraňuje pan Tancer, kterému patří velký dík, protože jinak bych u pana Košky musela nocovat v ovčíně:-)  Opravdu krásný den strávený na pastvinách se super lidičkama. Co víc si přát:-)

   

18.6. 2011- Rychnov nad Kněžnou aneb agi závody Rychnovský rarášek- Sobota na agi závodech robota:-) tož děcka, abych nějak zvesela začala. Za Hradcem Králové jsem si našla živou navigaci, kterou byla krátkosrstá kolie v kufru přede námi jedoucího auta. Říkala jsem si, že to musí být nějaký agiliťácký šílenec, protože kdo jiný by dobrovolně vstával v nekřesťanskou ranní hodinku. Úspěšne nás naše "navigace" navedla, až na parkoviště. Hmm mohla bych si živit, jako tajný agent, detektiv nebo se uplatniz u FBI:-) Závody se konaly na místním cvičáku. Úžasné prostředí za městem a okolo samé lesy, parkování jedna velká pohoda a areál cvičáku včetně odkládacích kotců opravdu pěkný. Atmosféra přátelská a ráda jsem zde potkala zase známé i nové tváře. Velký dí patří Jindře,která mi poskytla azyl ve svém stanu. Počasí bylo vrtkavá. Ze začátku se dokonce ukázala sluníčko,pak bylo dusno a nakonec i párkrát sprchlo. Ve stanu s námi byla i naše trenárka Martina s kelpií Holly, která je také správně střelená. Parkury nám stavěla Katka Lerlová a paní rozhodčí Podmolová na vše dohlížela. Kdo nevěří na talismany, ať čte dále. Krátce před jumpingem jsem zjistila, že jsem ztratila svojí milovanou a štěstí mi přinášející gumičku. A pak následovaly pohromy. Brituška se doslova vlekla a to byl parkur velmi oddychový a bez slalomu. Náš vůbec první závod bez slalomu. Pak jsem se dala do hledání. Zakopla jsem, málem jsem jisté osobě šlápla na hlavu, kelpici se udělala boulička a pak jsem málem spadla do záchodu. To bylo velmi velmi nepříjemné:-( Agility se Brituška také vlekla, asi ji to dusno nedělalo dobře a já měla krk celý mokrý od potu, brr. Gumičku jsem stále stále hledala, ale nic tu nic. Pomalu jsem se vzdala toho, že už ji nikdy neuvidím. Ale náhle úplnou náhodou jsem ji našla to bylo radosti!!! Když se znova rozpršelo stačilo říct: "Bože prosím ať, už přestane pršet a hle pršet přestalo. Závody se nám celkem moc líbily a tentokrát jsme stupně vítězů přenechali rychlejším a úspěšnějším týmům. A na závěr se rozpšelo a ani modlitby nepomohly:-)) Brituška skončila v jumpingu na pátém místě a v agi na šestém místě. Veteránů bylo celkem devět. Za fotky děkuji paní Blance Keprtové. Tak zase za rok se budeme těšit. http://www.agilityrk.org/

    

 14.6. 2011- Dnes se kelpice byla opět vyřádit. Sotva uviděla ovečky dostala šílený záchvat a hurá na ně. Musím napsat, že tentokrát jsme neobveselovali pana Koška, ale naše známé, kteří bydlí 800metrů za naší rezidencí a chovají ovce. Chudák hlavně postarší beran, který je zvyklý na Pinky, což je štěně křízence maliňáka s labradorem. Když se stádo rozprchlo na všechny strany nevěděla kelpice kam dřív skočit a navíc se udělalo vedro a dusno tudíž brzy odpadla. Po chvíli jsme zjistili, že jedna ovečka chybí a kde jsme ji našli? No myslím, že fotka hovoří za vše:-)) ale kdo se může pochlubit, že jeho kelpie zahnala ovci do kuchyně:-))) :-))) každopádně mě pasení moc baví a Anginka to bere opravdu vážně. Asi si najdu nějakýho pořádnýho pasáka se stádem ovcí:-D

   

5.6. 2011- Německo, Dachau- Mezinárodní závody dogdancingu a 1.mistrovství Německa

Letos podruhé jsme poctili naší účastí sousedící Bavorsko. Cesta byla kapitolou sama pro sebe, protože se mi přestal fungovat ukazatel rychlosti. Takže pokud někdo vím o starším utíkáčku na tachometru (tak se ta věcička jmenuje),  budu moc ráda když se ozve. Bohužel východní Čechy trpí nedostatkem utíkáčků pro mého milovaného citrouše. Takže jsme se připravovali , že když nás stopne německá dálniční policii svorně se rozbrečíme a nabídneme kelpici jako úplatek. Ale nakonec jsme zdárně dojeli do městečka,které je neblaze proslulé díky koncentračním táborům. Místo konání byla velká a vzdušná hala a co se mi moc líbilo byl koberec. Krásný, modrý a po každou přestávku pečivě luxovaný. Kdepak takový chlupatý a počůraný koberec, který se někdy vyskytuje u nás by na těchto závodech neobstál. Bohužel náš příjezd byl ve znamení rizika infarktu a zcvoknutí, protože....ale to se vážení čtenáři dozvíte v dalším čísle DOGS magazínu a také to, jak nás miluje německý prezident a mnoho dalšího. Ceny byly opravdu moc pěkné a doprovodné programy originální. Hlavně tanec bílého koně:-) Bibi byla nejstarším psem v kategorii veteránů i v rámci závodů.

Na závěr jen mohu napsat, že s mojí milovanou Brituškou jsme si vytančily stříbro a také to, že německých jídel jsme se ani malíčkem nedotkli:-)

                                                               

                                                                                                                                                                                                     

29.5. 2011- Brno dogdancing seminář- Nedělě patřila dogdancingu v jihomoravské metropoli. Společně s Vandou jsme zde vedly celodenní seminář a i přes počáteční organizační problémy se nakonec seminář vydařil. Počasí bylo slunečné a chvílemi, až příliš zahřívaly sluneční paprsky naše účastníky a jejich psí parťáky. Ale abych počasí neškodila musím též napsat, že občas zafoukal milosrdný větřík. Cesta na místo konání byla trochu akční, ale bez navigace a s tím, že nás všichni posílali na místí cvičák Brno- Zetor, kde se konaly kvalifikačky. Málem jsem zajela pana Lišku snad mě agiliťáci neukamenují a citrouš se začal zahřívat, až moc. Nakonec jsme dorazily všichni včas...tvrdé y, protože v autě byly samé holky:-) Opět se sešla skvělá parta a neuvěřitelně šokovní psí tanečníci.Opravdu před nimi smekám. Pizza také dorazila včas, akorát chudák pán, co musel pizzu dovést se málem rozplakal, když mu každý chtěl platit zvlášť. Snad též žije a neoběsil se někde cestou:-) Konečně jsem spatřila Apunku kelpií holčičku od Verči Otýpkové. Je opravdu sladká:-DD paleta zúčatněných plemen byla opravdu pestrá. Bordeří kluci Garry a Alf,papiloni Alex,Eney a Andy, australský ovčák Charlie (brácha Brandy), čivava Cynthia, norfolský teriér Bazalka, která pojala seminář jako socializaci a ač ještě malé štěňátko byla moc šikovná. Šeltie Hellík, jack russel teriéři Bonnie a Mayla, kavalírka Bessy,kříženka Queen. Na závěr dne proběhla neoficiální soutěž v dogdancingu a hodnocení bylo opravdu velmi těžká, protože všichni byli moc a moc šikovní. Zvítěla Martina Mastilová se svojí kiříženkou Queenou, na druhém místě se umístila Klára Votrubcová se svým papilonem Alexandrem a na třetím místě skončila Monika Kubíčková s šeltiák Hellíkem. Vítězové obdrželi krásné ceny a já doufám, že se seminář všem líbil. Ráda bych zde poděkovala Verče Otýpkové, která nám zapůjčila svůj cvičák, Evě Jandorové za spoluorganizaci semináře, Vandě děkovat nebudu, protože je to úlisný tvor a pochvalu nepotřebuje, dále Terce Koczalové za výrobu hraček pro vítěze a všem účastníkům semináře. Díky byli jste skvělí!!! No a pak nás čekala 2,5hodinová cesta do Podkrkonoší. Fotečky od Terky Kozcalové, za které moc děkujeme.

 

    

21.5. 2011- Opravdu hektická sobota. Ráno jsme vyrazili na agi závody do Mladé Boleslavi a po odběhnutí pohodového jumpingu od Alice Glöknerové jsme se museli přesunout 100km východně a to konkrétně do autocampingu Rozkoš, kde jsme měli předvádět ukázky dogdancingu na firemní akci Family day. Ještě musím napsat, že teploty byly opravdu tropické, už od rána, takže Brituška se na parkuru loudala, ale bohužel horko přímo nesnáší a od malička na sluníčku prostě nepracuje svým tempem. Krátce před cílem se spustila bouřka a krupobití. Chvílema jsem se opravdu obávala o našeho starého citrouška a zejména o čelní sklo. Vzduch se alespoň trochu pročistil a po menším bloudění jsme dorazili na místo. Slečna organizátorka byla moc milá a příjemná akorát terén nebyl příliš ideální. Trošku jsem se s holkama prošla areálem a napojila je a šlo se na věc. Přestavili nás jako krotitelku divé zvěřě coby mě (doteď se červenám) a chudáku Britu jako divou šelmu. Bohužel naši předváděčku provázely zmatky. Pan zvukař mi pustil jinou skladbu takže ukázka byla docela propadák na louce byly myší díry a Brituška si neodpustila si do nich čuchnout a pak jsme měli mít ještě jednu sestavu, ale nic a moderátor hlásí konec, ale nakonec se vše vysvětlilo, ale Brita měla dost, tak přišla dlouho očekávaná chvíle. První veřejné vystoupení mojí kelpií holčičky. Mezi lidmi, v cizím prostředí atd. No byla jsem přešťastná, nejen, že Angie na lidi ani očkem nemrkla a celou dobu mě sledovala, ale metala jeden trik za druhým rychle, s radostí a ta chůze u nohy no nádhera. Byla jsem táák potěšená. Samozřejmě jsem chvílema kelpici prokrmovala je to přeci jen mladé zvíře a poprvé v cizím prostředí, ale paráda vše zvládla na jedničku. Po ukázkách jsem potkala mojí exspolužačku z gymplu Martinu a zavzpomínaly jsme na staré zlaté gymplácké časy:-) no a asi má nahoře protekci, protože po našem vystoupení se během minuty spustil prudký liják s krupobitím, takže jsme nasedli do auta a směr opět MB. Půl cesty jsem musela jet pomaloučku prudký déšť a kroupy a pak jsme narazili na dementa za volantem.Prostě klučina v dodávce zřejmě po autoškole vyklepaný a vedle děda, který ho zaučoval a předjet nebylo kde. Takže jsme běh agi veteránů prošvihli o 5minut....co jsem přála tomu mimoňovi, zde psát nebudu:-)) byla jsem smutná, ale co to nevadí jsou horší věci na světě a stejně by se Brita zřejmě neumístila byla dost unavená, i když se pak s kelpicí honila jako o život. Tak jsme šly s mámou zatleskat vítězům a kámoška Míša mi věnovala granulky, které se svým veteránem vyhrála (jinak bych asi musela brečet, jako někdo kdo nevyhraje) samozřejmě je to vtip:-)) stejně když utírám prach z pohárů, což je jednou za uherský rok, tak nadávám jako špaček, že u toho strávím půl dne. Pak jsem pokecali s Alicí a já musela podrbat Sunnynku a Jupí parsonka a druhý pes Alice mi skočila na obličej taky dobrý cvok:-) takže nakonec skvělý, ale šílený den ale takovou akci nikdy více. Děkuji mojí mámě, která se mi celou dobu starala o psy a zatím není stále ze mě v blázinci.

 

   

Ovce, ovce..chci na ně!!! Ovce, ovce.....!!!            Tady mi dodala odvahu velká teta Brenda:-)       Pohoda, klídek a ovčáček aneb australandy

 20.5. 2011- Naprosto úžasný a nezapomenutelný den. Společně s Vandou a Karlou jsme vyrazily do Podkosti k panu Koškovi vyzkoušet jak naši kelpií miláčci budou reagovat na ovečky. Poprvé moje kelpice neustále očuchávala pastvinu a ovcím nevěnovala pozornost a když na ni ovce dupla a zle se podívala tak chtěla utéci:-) ale pak mě napadl dobrý nápad a šlo se na věc. Vanda vzala na vodítko Brandu, která již úspěšně absolvovala zkoušky vloh a já mojí kelpici a společně jsme klopýtaly za stádem s kecaly jsme:-) a najednou to přišlo...Angie něco blesklo v očích, vyštěkla a pak se zakousla největšíme beranovi do zadku a jela. Tahala mě za ovcemi jako smyslu zbavená a řvala, řvala a řvala. A já se v duchu moc a moc radovala, že nezahanbila svého dědečka z Rus a Švýcarska, babičku z Austrálie a prostě celé kelpií pokolení. Pak jakmile nebyla u ovcí a musela odpočívat tak ječela a chtivě vše sledovala. Takhle ji zatím nic nenadchlo. Mimochodem onen největší bílý beran často kašlal, ale holky tvrdily, že kašle jenom když ho pasu já:-D Pak jsem Anginku pustila na volno a ona okamžitě obíhala v těsné blízkosti stádečko a jakmile ovce vybočila bylo zle. Její surovost je kapitola sama pro sebe kousnutí do hlavy, nosu, nohou, zadku a vykousnutí rouna..ehmm, s nímž pak ječela a běhala v hubě vyvolalo smích u všech přítomných. Teď jakmile si nějaká ovce dovolila dupnout bylo zle kelpici ji bez pardonu přistále na hlavě. Jinak musím napsat, že pasení je psychicky pro psa velmi náročná, protože jsem dosud z ničeho neviděla Angii tak "odvařenou". A fyzicky to bylo těžké i pro nás, protože půl dne lítat za ovcema není také žádná sranda. Bylo to všechno moc prima a s Vandou jsme v pasení našli zalíbení. A možná se smečka časem rozroste o pár oveček:-D A také bych ráda poděkovala panu Koškovi, že to s námi všechno vydržel i když se obávám o jeho duševní zdraví po našem nájezdu:-)) při odchodu koukal zamyšleně kamsi do dáli..ono upřímně strávit půl dne se mnou není žádná legrace a ještě s tak záludným tvorem jako je Vanda teprv ne. Tak pasení a všem pasákům..ehmm, vlastně bačům a ovčákům zdar!

   

15.5. 2011- Včera jsme si užili nádherný den na MVP v Letňanech. Anginka se sice nevystavovala, ale v rámci socializace jela se mnou. Kelpinky se vystavovaly jenom tři z toho jedna naše sestřička. Bohužel jsem je nezastihla, protože jsem přijela po 9hodině a v kruhu, už klusali australští honáčtí psi. Pak následovalo utrácení penízek u místních stánků se psíma potřebama. Angince jsem koupila nádherné výstavní vodítko a smečce pak pamlsky, krmení atd. A nedočkavě jsme pak vyrazili na agi závody, kde jsme kromě mnoha známých lidiček potkali sestřenku Čokí, které jsme také moc a moc fandili. Pro kelpici to byla zajímavá zkušenost a největší radost mi udělala, když se v hale plné lidí,psů, zvuků a pachů krásně soustředila a párkrát si skočila skočku, protože jinak by byla schopna přeskočit hrazení a vpadnout na parkur. Po pár hodinách na nás padla únava a tak jsme dotáhli do auta krmení, pamlsky , skočili si na zmrzku(kelpie dostala akorát keksy) a pak zbývalo naložit do auta kelpici. Sobota se opravdu moc pěkně vydařila, akorát se mi zdálo, když jsme se chystali odjet, že cítím ve vzduchu pach hnoje.....:-))

 Na fotkách můžete vidět, jak vypadá květěn u nás v Podkrkonoší a také to, že kelpice si vždy, všude a každého osedlá:-))

   

13.5. 2011- V pondělí vyšlo další číslo DOGS magazínu, ve kterém se mimo jiné dozvíte, jak se nám dařilo na mezinárodních závodech v Rakousku a také můžete svoje čtyřnohé parťáky naučit další prvky dogdancingu. V tomto čísle moje milovaná Brituška a také Branda názorně ukazují jak se který cvik učí. Také naše kamarádka Iveta Dupalová přispěla do tohoto čísla a seznámila nás se svojí chovnou stanicí borderek Od Dupíků. Více informací včetně našich videí naleznete na www.dogsmagazin.cz tak vám přejeme příjemné čtení:-))

   

7.5. 2011-Sezemice, agility závody-  Sedmý květnový den je pro agility stvořen jen:-) a já jsem asi fakt postižená. Není divu poslednách pár týdnů jsem zažila věci, že by průměrný smrtelník skončil v blázinci:-)) Ale na závody jsem se moc těšila hlavně proto, že jsem v Sezemicích nikdy nebyla, ale po tom co jsem slyšela samou chválu jsem se rozhodla přihlásit. Díky dokonalému značení jsem dojela na cvičák hned napoprvé a v klidu jsem mohla dojít na registraci, vyvenčit a najít si pro sebe a holky místečko. Počasí bylo po celý den tropické a velké díky patří kantýně, kde byly k dostání nanuky a jiné ňamky. Kromě klasických závodů se zde konalo i MR v agility chodských psů a bílých švýcarských ovčáků. Při venčení jsem se mohla kochat pohledem na Kunětickou horu no prostě paráda. Jak je známo o mně i o Britě obě nemámy tropy a teplé počasí rády. To se také podepsalo na našich výkonech. Jumping jsme zaběhly sice čistě nicméně velmi pomalu. A agility které jsme běžely až navečer se Brita skvěle vyznamenala. Sice díky mému vedení naběhla do slalomu od druhé tyčky a chudáka jsem ji poslala do tunelu pod áčkem a pak vzápětí odvolávala, ale před dalším tunelem šla se dálka a pak do tunelu začla Brituša skákat jako koza nacválala si to a směr z parkuru no to jsem u ní nikdy nezažila. Naštěstí jsem ji odvolala a pak se rozeběhla a plynule dokončila parkur. Horko se bohužel podepsalo na většině psů. Veteránů se sešlo celkem sedm. Kelpice musela být zavřená v kotci, protože jakmile vidí psa na parkúru dostane svůj hysterický záchvat. Angie byla jediná kelpice na závodech nicméně zde byla Petra Bočkyová majitelka sestřenky Elly. Organizátoři byli milí a ochotní. A opět jsem zde potkala známé, takže bylo stálo o čem povídat. Při závěrečném vyhlašování mi byla položena otázka zda je kelpie agresivní:-) no samozřejmě, že jsem to vyvrátila a Anginka okamžitě demonstrovala, jak je kelpie bezkonfliktní a přizpůsobivá. Brituška si vyběhala dvakrát stříbro tedy v jumpingu stříbrnou medaily a v agility stříbrný pohár. Jumping zaslouženě vyhrála kříženka Samantha Heleny Chrastilové a agility pan Žák se svojí borderkou. Závody se nám moc líbily a závěrečná tomobola byla dokonalá:-)) Samozřejmě jsem nic nevyhrála, protože jak se říká neštěstí ve hře štěstí v lásce. A té já mám kolem sebe dost a dost.

    

1.5. 2011- Jičín, agility závody- První máj byl agility čas rozhodčího hlas zval na parkúry zas a zas. Ne nebojte nepřišla jsem o rozum a ani jsem se nedala na poezie, ale prostě mi to nějak vlezlo do hlavy. Tak tedy sobotu jsme strávila s kelpicí ve výstavním kruhu a v neděli jsem si jela zazávodit s Brituškou na agility závody. V kategorii veteránů kromě nás závodil francouzský buldoček Baldrick. Měla jsem docela obavy, jak to zvládneme. Brituška letos překážky neviděla a bylo to její letošní první agi závody. Z důvodů nemoci jsem se předchozích nemohla zúčastnit. Velká škoda na Rozkoš jsem se moc těšila. Jumping Brituška zaběhla čistě a docela rychla postupovka 3, 26m a měla krásný náběh do slalomu. Agility běžela tak rychle, že jsem to nečekala a byla jsem velmi překvapená a to nás stálo několik odmítnutí a moje dávání povelů příliš pozdě. Ale pro mě bylo nejdůležitější, že měla Brituška radost. Počasí bylo ideální chvíli sluníčko a chvíli se zase zatáhla obloha. Atmosféra závodů byla velmi příjemná, kantýna se svými bramboráčky, hranolkami a vynikajícími zákusky úžasná. Potkala jsem mnoho známých tváří, takže bylo s kým drbat a několik budoucích kelpiomaniaků:-)) kromě mojí kelpice zde byla samozřejmě Holly od martiny Černé. A jak jsme s Brituškou dopadly? Nakonec jsme si odvážely zlatou medaily:-) Bohužel nemám žádnou fotku z parkuru a ani z vyhlašování výsledků tak zde můžete vidět, jak Brituška a Anginka relaxují během závodů. Už teď se do Jičína zase moc těšíme. výsledky: www.zkojicin.cz

   

30.4. 2011 Křivonoska- Speciální výstava australských kelpií a 1.mistrovství ČR kelpií v agility

Na tuto akci jsem se těšila několik měsíců. Bohužel jsme předtím téměř 14dní ležela nemocná. A tak moje kelpice připomínala spíše pašíka. Do kopce funěla a sotva chodila. Holt venčení se na zahradě z důvodu mé nemoci a z důvodu hárání a plus přikrmování od maminky udělalo své. Výsledek byl téměř 4kila nadváhy!!! Bohužel dieta zahájená tři dny před výstavou nic nezměnila. A tak jsme vyrazily (samé holky) na naší výstavní premiéru. Jako psychická podpora se mnou jela Vanda s se svojí kompletní smečkou. Kterak mě Vanda před hladem a kriminálem zachránila aneb to si krásně počtete:-)) Z posudku máme opravdu velkou radost. A také se setkání s našimi přáteli a hlavně s Janou, Michalem a sestřičkou Brixinkou. Naši výstavní premiéru jsme si krásně užili a musím zde poděkovat Vandě za půjčení oblečení, navigaci, záchranu a fotky:-))

Zde je posudek z výstavy: Správná velikost, správné proporce, velmi dobrá hlava, správná horní i dolní linie, velmi dobré úhlení, správná srst, správný pohyb

 známka: výborná

 

 

 

    

 22.4. 2011- Dnes moje kelpií holčička slaví své 1.narozeniny a já  vrhu B přeji jen to nejlepší. Děkuji Janě a Michalovi , že mi mojí holčičku dva měsíce opatrovali. Mamce Berušce a taťkovi Nerunovi, že se jim povedla tak úžásná holčička. Babičce Lucy a dědovi Erikovi, že založili chov kelpií u nás. A předali svým potomkům jen to nejlepší. Panu Tancerovi, že k nám dovezl první kelpii. A v neposlední řadě panu Osudu díky kterému mám mojí Anginku. Také děkuji samozřejmě Angince za to jaká je úžasná, šikovná a denodenně mi dělá radost a opravdu se s ní nenudím:-)) Také sestřičce Brixi, Bessy a Betty přejeme hodně zdravíčka a radosti ze života. Naše oslavenkyně dostala kromě narozeninového dortu nový obojek, pelíšek a plno pamlsků a hraček. Happy birthsday!!!

   

 17.4. 2011 - Kytičky kvetou, stromy kvetou, já se dusím jakožto silný alergik..no prostě jaro v plném proudu. Místo dnešních plánovaných agi závodů jsem zůstala doma, protože jsem si říkala, že pokud bude pršet nechce se mi Britušku držet celý den v kufru auta nebo boudičce. V dubnu nás čeká několik zásadních událostí nechte se překvapit :-)  Nyní se můžete pokochat fotečkami mojí smečky v jarní podkrkonošské přírodě.  A pro ty kteří mají rádi videa máme tyto odkazy :

  Videoreportáže z našich cest aneb dogdancingové závody   Metodika aneb taneční kurs pro chlupaté a čtyřnohé kamarády

                                                                                                         

Aktuální novinka- V Brně se dne 29.5. 2011 bude konat celodenní seminář dogdancingu více info zde 

 

  

3.4. 2011 Jičín-Intenzivní trénink dogdancingu - A neděle patřila dogdancing a to do slova. S Vandou jsme totiž pořádaly intenzivní trénink dogdancingu na jičínském cvičáku. Obě jsme také coby instruktorky učily naše svěřence nové prvky a radily jak ty naučené vylepšit. A jak bych zhodnotila naší intenzivku? Jedním slovem paráda!!! Počasí jako na objednávku, super lidičky, šikovní pesani, pohodová atmosféra. Žádný z pejsků neměl problém s motivací. Všichni cvičili s radostí a chutí. S Vandou jsme byly mile překvapené jak jsou pesani šikovní a to mezi nimi byla i půlroční štěňátka. Opravdu mimořádně talentovaní a šikovní psi. Na intenzivce se sešlo také několik kelpií a to moje Anginka, kelpií klučina Kuky a kelpinka Holly a dokonce pestrá paleta barev. Čokoládově hnědá, fawn a černá. A co se týče účastníků intenzivky tak se zúčastnila jedna kříženka, bruselská grifonka, borderák, bíglice, kavalírka, Jack russel teriérice, kelpiák a dva australští ovčáci. Na závěr byla možnost zúčastnit se minisoutěže v dogdancingu. Soutěžící si mohl vybrat tři cviky, které jeho čtyřnohý parťák umí nejlépe. Rozhodování bylo opravdu velmi těžké, ale nakonec "společenské" plemeno porazilo pracovní:-) zvítězila kavalírka Bessy s Petrou Bezkočkovou, na druhém místě skončila Eliška Beránková  s teprve 5měsíčním australským ovčákem Nashvillem a na třetím místě se umístila Karla Dostálová s kelpiákem Kukym. Vítězům gratulujeme a těšíme se na podzim, kdy opět proběhne intenzivní trénink v dogdancingu.

Na závěr musím napsat, že jestli se vám zdá, že je zde překelpiováno, tak vězte, že kelpií není nikdy dost:-))) Na fotečky se můžete podívat zde:  fotky Karla  fotky Eliška fotky holky

      

Alfík dává pac aneb smím prosit               Parkur, nádherná plocha, sluníčko co víc si přát                 Kelpice už nemůže s dechem, ale brzy opět začne ječet

  

No co je, tak kdy už na ten parkur vlýtnem..???                                    Únava po tréniku díkybohu aneb bude od kelpice na chvíli klid:-))

2.4. 2011- Havlovice- V sobotu jsme si s kelpicí vyjely zatrénovat agility k Irče Kochové. Počasí bylo pro trénink ideální a musíme velmi poděkovat Irče za trpělivost a cenné rady. Trénink se nám moc líbil a sešli se zde super lidičky. Zapracovat musíme zejména na technice a já na včasném vyslovování povelu. Anginka agility prostě miluje tak byla ve svém živlu. Celou dobu, když byla uvázaná, aby si (já bláhová a naivní!!) odpočinula, tak nepřetržitě řvala, řvala a řvala. Pochvalu jsme dostali za vynikající odložení a Irče se moje kelpínka celkově velmi líbila. Hlavně její chuť, nadšení na neutuchající touha běžet a třeba i stokrát zopakovat danou sekvenci. Smočení kelpiích chlupů v řece Úpě, poděkování a hurá domů. Cestou domů kelpice pokojně spala. Moooc děkuji za vše Irče Kochové a Pavlovi Koškovi za natáčení. Těšíme se na příště!!! Na videa se můžete podívat zde Angie agilití a Naše sekvence.

 

   

28.3. 2011- Konečně doma. Ach domov sladký domov. Téměř celý březen jsme strávili v našem hlavním městě, kde jsem musela pobývat zejména z pracovních důvodů. Jsem již ryze vesnický člověk a tak na sebe komické situace nenechaly čekat dlouho. Jak a co se stalo a také proč se můžete dočíst zde. A jak se říká všude dobře doma nejlépe!!! Fotečky si můžete prohlédnout tady.

 

  27.3. 2011- Langenwang- Rakousko- Chybami se člověk učí, praví jedno moudré přísloví. Já se též poučila a můj milovaný mobil zůstal v bezpečí domova. Po přemlouvání jsem se uvolila zajet do zlodějského rakouského městečka, kde mi byl loni ukraden můj mobil. Letošní atmosféra byla velmi divná a zvláštní. Kromě několika známých tváří jsem se zde seznámila s paní z Ruska, která v současná době žije v Hamburku. Velmi se jí zalíbila moji Anginka a poprosila mě o kontakt, že by prý měla zájem o štěňátko. Brituška skončila v kategorii veteránů na 3.místě a po měsíčním nicnedělání z důvodu kulhání a poté hárání nebyla ve své kondici. Musím napsat, že letos se nám opravdu nic neztratilo a v kantýně prodávali vynikající zákusky. O těchto závodech si můžete přečíst více v květnovém čísle DOGS magazínu.

      

V pátek 4.3. 2011 vyšlo další číslo časopisu DOGS magazín do kterého, jak mnozí z vás jistě víte přispíváme společně s Vandou. Pokud si chcete přečíst o tom, jak probíhaly mezinárodní závody v Německu, jak naučit svého psího kamaráda nové zajímavé dogdancingové cviky a mnoho dalšího, tak neváhejte a zamiřte k nejbližšímu stánku, trafice, či benzince:-))

  

Podkrkonošská brána aneb vstup na vlastní nebezpečí!                          Mrtvá kelpie na povel                                Arny aneb dlouhý jazyk

   

 Moje milovaná kelpií holčička nám dělá samou radost a roste jako z vody. Zde se můžete podívat na několik povedených fotek, které jsem pořídila na začátku března. Anginka je opravdu už velká slečna:-)) A k fotce vlkodlaka nemám slov:-))

 

   

Koncem února jsme hlídali 3měsíčního zlatého kokra Dannyho, kterého budu v budoucnu cvičit. Danny byl moc hodný a hlavně v noci, protože vůbec neplakal a celou noc prospinkal. Venku přiběhl na první zavolání a s holkami si moc pěkně hrál. Je to moc chytrý a učenlivý klučina. Během víkendu se naučil sedni, zůstaň a také to, že nemá skákat a žebrat u stolu. A k té fotografii s jazykem se raději nebudu vyjadřovat. Opravdu netuším proč na mě psi vyplazují jazyk...

   

3.3. 2011- konečně také dobré zprávy a dokonce z Moravy. S dovolením nových majitelů Jackie pana Aloise Losa a Sabiny Losové zde uveřejňuji fotky z Jackiina nového domova. Jackie je prý velmi mazlivá a užívá si dlouhých procházek, celodenního pobytu venku a psích kamarádů. Mám opravdu velkou radost. Tak si Jackie užívej svého nového domova a v létě se na tebe budu těšit:-))

 

    

28.2. 2011- máme tu poslední únorový den. Celý měsíc byl bez sněhu a velmi neobvyklý. Někdy ve vzduchu bylo cítit jaro a jindy teploty klesaly hluboko pod bod mrazu. Během posledních pár týdnů jsem nafotila nádherné fotečky z našich procházek. V nedalekých Štěpanicích se Anginka setkala s ovečkami a zatím to vypadá, že vlohy po rodičích i prarodičích opravdu zdědila. No časem uvidíme...

Únorové procházky

 

   

 V sobotu dne 19.2. 2011 zemřela ve věku nedožitých 4let naše milovaná morčečinka Filipka. Den předtím byla naprosto v pořádku a posledních pár týdnů nezvykle hlasitě pískala. A náš společný poslední den jsem jí dala její milovaný salát a mrkev jako vždy. Můj vnitřní hlas mi říkal celý týden vem si na klín, pomazli se s ní a vyfoť se s ní. Já bláhová jsem si říkala, ale proč ještě nás čeká spoustu krásných chvil atd. Bohužel nikdo na tomto světě neví, jaký den bude jeho posledním! V sobotu odpoledne jsem si všinla, že nepíská jako obvykle. Podívala jsem se do klece a ležela v domečka s mámou jsme na ni zavolaly a chudinka se vyplazila ven a přední nožičku měla stočenou. Okamžitě jsme volali na veterinu a během chvilky vyjeli směr veterina. Pan doktor byl moc hodný, ale zřejmě tušil, že je zle. Filipka neměla reakci zornic a celá pravá část těla nereagovala. Dostala injekce vitamin B a kortikoidy, ale když dostala injekci do pravého boku vůbec nereagovala a já tušila, že je zle, ale přiznat jsem si to nechtěla. Pan doktor nám řekl, že má být v teple,stínu a že máme druhý den přijít na kontrolu. Zkoušeli jsme ji napojit a nakrmit, ale marně. Vzala jsme si ji na hruď a hladila ji a brečela. Chvílemi pískala a rychle ji tlouklo srdíčko. Bylo to strašné. Pořád jsem ji hladila prosila ať nás ještě neopouští a pusinkovala. Po dvou hodinách strašlivě zakřičela, začala se plazit a srdíčko přestalo pomalu tlouct. Převalila se na bok a já propukla v hlasitý pláč. Všechny naděje skončily...V létě na zahradě, se už nikdy nebude pást ve svém milovaném výběhu, po příchodu domů, už nikdy neuslyším její pískání. Je to pro nás velká ztráta! Filipko nikdy na tebe nazapomenu byla jsi moje první a nejlepší morčátko. Doufám, že už v morčečím nebíčku chroupeš mrkvičku a díváš se na svojí smečku do které jsi patřila. Moc jsi pro mě znamenala. A já už přestávám řešit nepodstatné věci v mém životě a: Užívám každého dne, protože nevím, který den bude mým posledním.

 

    

14.2. 2011- Dnes slaví svátek všichni zamilovaní a ti z vás, kdo se těší, že se zde dočtou intimnosti z mého soukromého života, tak budou velice zklamáni. Nicméně dnešní příspěvek s láskou souvisí. Určitě jste si zde všimli fotek této krásné slečny. Maďarská ohařka alias vizsla Jackie byla ke mně původně přivezena na hlídání a výcvik. Při předávání mě tehdejší majitel poprosil, zda bych pro Jackie nenašla nový domov. Nemá čas se jí věnovat a Jackie v bytě vše ničí. Upřímně jsem byla velice překvapená a trochu v šoku. Časově a ani finančně si více psů nemohu dovolit. A tak jsem začala jednat a podala jsem několik inzerátů. Jackie si mezitím užívala každodenních procházek a toho, že se jí někdo věnuje. Bohužel začala po holkách vyjíždět, protože mě začala považovat za svoji paničku. Reakce na inzeráty byla nečekaná. Denně mi volalo několik desítek lidí. A svět je opravdu malý. Jackie našla nový domov na Moravě ve vesničce jménem Sudkov mezi Zábřehem a Šumperkem, kde bydlí můj strýc a zbytek příbuzenstva jezdí k němu na víkendy. Jackie má doma koníka a dva kamarády modrou a harlekýn dogu. Žije na venkově, celý den je venku a časem bude svého nového pána doprovázet na vyjížďkách. Psychicky jsem to docela odnesla. To jestli jsem vybrala opravdu ten nejlepší domov, odjezd Jackie ode mě a to jak na mě smutně koukala z kufru. V létě se určitě na Jackii půjdeme podívat. A proto na všechny apeluji. Prosím rozmyslete si, než si vezmete pejska. Je opravdu smutné, když ke mně přijedou lidi s mladým výmarským ohařem či dobrmanem a velice se diví, když jim řeknu, že takový pes potřebuje denně několik hodin pohybu a intenzivní práci. Reakce bývá většinou: " Aha, ale pan chovatel říkal, že je to ideální pes do města a že mu půlhodinka v parku denně stačí. Co k tomu dodat...asi to, že někdo si plete ziskuchtivost s životem živého tvora. Je to opravdu moc smutné...

   

9.2. 2011- Stále je u nás jarní počasí, sníh nikde a tudíž ani Arny s Britou nemůžou být v hlavní roli plánovaného filmu Černé spřežení, které jsem měla točit, režírovat a komentovat já osobně. Přicházíte o hodně a já jsem naštvaná velice! Svatý Petr dostává trestné body a pokud se neumoudří dojde i na vydírání a na nabídky, které nelze odmítnout :-)

 

    

Jak v Podkrkonoší bylo v lednu můžete vidět na fotkách. Všude tráva, bláto, led a zbytky sněhu. Několik dní po pořízení těchto fotografií jsem doma v posteli "umírala na chřipku" a během mé nemoci napadl sníh, ale po týdnu opět roztál. Průměrné denní teploty se pohybují kolem 8°C a smečka se vrací domů z procházek obalená blátem. A jen tak mimochodem moje Anginka je na této fotce velmi podobná svému tatínkovi Nerunovi žijícímu ve Švýcarsku. Angiin taťka oslavil 4.2. 2011 své 5. narozeniny a tak posíláme blahopřání a hodně zdravíčka. Nedávno se Nerun umístil na několika agi závodech. Tak doufám, že dcera nebude tatínkovi dělat ostudu:-)

Konečně jsem se odhodlala a nahrála na youtube nějaká videa ze závodů. Takže od 1.2. 2011 se můžete dívat na naše videa zde a protože nepůjde jen o videa ze závodů, ale i z běžného života, tak se máte na co těšit... A protože sníh stále není, tak se můžete podívat jak loni tahalo moje Podkrkonošské spřežení :-))

 

     

 Hlídali jsme borderčího klučinu Indiána aneb naše kelpice byla ve svém živlu. Mučila, šikanovala a týrala černobílého fešáka, jak to jen šlo. Alespoň po těchto hrátkách byl od australsko-anglického dua klid. Za hlídání během mého pobytu v Německu děkuji mojí úžasné mamince a za fotografie panu Kopeckému, majiteli tohoto půlročního šibala. Procházky se smečkou byly opravdu plné neobvyklých situací a zážitků, ale o tom někdy později :-D

 

   

15.-16. 1. 2011-Postmünster, Německo- Mezinárodní závody v dogdancingu

Na první letošní závody jsme si s Vandou vyjely k sousedům do Německa. V sobotu v brzkých ranních hodinách jsme vyrazily (samé dámy) vstříc dalším zážitkům. Zážitků cestou bylo několik ať pozitivních v podobě sympatické paní u benzinky, která v nás viděla celebrity, protože i tato zapadlá benzinka v Západních čechách má na pultech DOGS magazín, nebo stresující pocity při pohledu na rozvodněnou a divokou řeku Radbúzu. Po menším bloudění konečně dojíždíme za jarního počasí do hotelu pro psy a jejich páníčky Moldau, kde se zároveň koná první ročník novoročních mezinárodních závodů v dogdancing. Po ubytování vyrážíme na menší průzkum po bavorském venkově. Po návratu se potkáváme se známými tvářemi zejména s Karlem z Eringu, kterého mám opravdu moc ráda:-) převlíkám se a připravuji se na start v kategorii veteránů. Brituška srší energií a před startem poštěkává a předvádí se před prezidentem dogdancingu, který se mnou plynně hovoří německy a ptá se mě, jak se mi zde líbí. Závodní plocha je malá, ale s Britou nám to stačí a na naší sestavě není vůbec vidět, že díky učení jsme na trénování neměly moc času a sklízíme velký potlesk. Pak následuje odpočinek na pokoji a sledování dokumentu o kmotrách liškách :-) Mezitím Brituška na pokoji usne, tak na vyhlášení výsledků odcházím sama a teta Vanda hlídá kelpici, která dupe po peřinách a šikanuje čivavy. Chvíle napětí a vyhráváme kategorii Senioren a titul mezinárodní vítěz veteránů. Přichází gratulace, obejmutí a políbení od rozhodčích a soupeřů. Kromě poháru dostáváme plyšovou hraču a klíčenku s fotkou psovoda se psím tanečníkem. Opravdu moc pěkné a originální. Všude panuje úžasná a přátelská atmosféra. Jsem ráda, že v Německu dokáží ocenit radostný projev psa a hodnotit spravedlivě. Bez ohledu na to, že je na tanečním parketu jejich kamarádka či známá. Každý se na vás usmívá, gratuluje vám nebo vám něco pěkného daruje na památku.  O takové atmosféře a objektivním hodnocení si u nás bohužel můžeme nechat jen zdát. Ráda pojedu několikset kilometrů, proto abych zažila tuto skvělou atmosféru. Následuje průzkum hotelu a okolí, procházka a grandiózní večeře na, kterou budeme dlouho vzpomínat:-) Personál a všichni v hotelu jsou moc přátelští a milí. Noc se smečkou na pokoji probíhá v pohodě, až do 5hodinny ranní, kdy mě kelpie vzbudí..zvrací v boudičce cosi neidentifikovatelného :-D. Chcete si přečíst o tom, jak české týmy bodovaly na mezinárodním poli, jak nás chlupatá obluda málem komplet zakousla, o prezidentovi německého dd klubu, o zpáteční cestě, kdy jsme vyjely sice v Česku, ale někde úplně jinde, o cestě kolem Onoho Světa, o husté mlze (s Vandou jsme se shodly, že je to invaze mozkomorů od jistých lidí), o policejním dozoru u mekáče a hlavně o tom, jak jsme si rozhněhavaly sv.Matouše, který se nám následně pomstil tím, že jsem v Postmünsteru zapomněla sprchový gel NIVEA. Ano..? Tak si kupte březnové číslo DOGS magazínu, kde najdete obsáhlou reportáž ze závodů, psího hotelu Moldau a mnoho dalšího....Jako jediný časopis u nás vám přináší metodiku atraktivních prvků, reportáže ze zahraničních závodů a pro své čtenáře připravuje videosoutěž o zajímavé ceny.

Fotky zde

Dále jsem musela chtě nechtě založit novou sekci Intenzivní tréninky, semináře a LVT

Nejbližší intenzivní trénink se bude konat 3.4. 2011 v ZKO Jičín více informací v příslušné sekci. Stále volná místa!!!

 

 

 

  

10.1. 2011- Úvodem zdravím v novém roce všechny návštěvníky našich stránk a naše příznivce. Mám pro vás několik novinek. Začnu tím, že v pátek vyšlo lednové číslo časopisu DOGS magazín ve kterém mimo jiné naleznete exklusivní rozhovor s úřadujícím mistrem světa v dogdancingu Thomasem Thierrym a také metodiku dogdancingových cviků kterou budeme společně s Vandou pro vás celý rok připravovat. V průběhu roku se můžete také těšit na zajímavé reportáže ze zahraničních závodů a rozhovory s mezinárodníma rozhodčíma, závodníky a také na video soutěž, kterou pro vás připravujeme. Pokud budete po celý rok pilně a poctivě cvičit můžete nám pak zaslat svoje sestavy, které pak s Vandou budeme vyhodnocovat. Na vítěze čekají zajímavé ceny, nechte se překvapit. Další novinkou v letošním roce bude pořádání intezivního tréninku dogdancingu pod mým a Vanděným vedením. Brzy zveřejníme propozice a již nyní se těšíme na vás a vaše čtyřnohé tanečníky:-))

 

 

 

 **************************************************************************************************************************************************************

  

 

 31.12.2010 aneb rekapitulace uplynulého roku 2010

A máme tu Silvestr s ohňostroji, pedardami, dělobuchy a všema těma hlučnýma a pro naše holky nesmyslnýma věcma. Dopoledne i odpoledne jsme si s holkama užily krásných procházek, bohužel za mírné mlhy. Předchozí roky se vždy poslední den v roce zahalí do mlh (a já si říkám, která sketa mi sem posílá mozkomory). V letošním roce v mém životě proběhly velmi důležité události. V květnu jsem úspěšně odmaturovala na gymnáziu. A o měsíc později jsem si jela pro svojí vysněnou kelpií holčičku. Angie skvěle zapadla do naší smečky, jako by tu byla odjakživa. Absolvovala s námi závody a dovolenou v Itálii, kde se nám všem opět líbilo. Vidět holky běhat ve vlnách byl nezapomenutelný zážitek. Svůj život podřizuji psům se vším všudy. Odmítla jsem odletět studovat a pracovat do USA. Takže po New Yorku se bude procházet můj milovaný bratr. Bude krmit holuby v Central parku, nakupovat v Malé Itálii, fotit sochu Svobody a doufám, že mi pošle obojky, vodítka a kšíry (jinak s ním v závěti počítat nebudu) a kurz dolaru pomalu, ale jistě stoupá. Uplynulý rok byl také rokem krádeží. V březnu mi ukradli v Rakousku mobil a v listipadu mě česká podvodnice připravila téměř o 4 000Kč!!! Od té doby jsem stále na pozoru a vidím kolem sebe kleptomaniky. Ale potkaly nás i veselejší události v podobě práce pro psí časopis DOGS magazín. Společně s Vandou budeme pro čtenáře připravovat seriál o dogdancingu. V průběhu příštího roku naučíme naše čtenáře zajímavé prvky z nichž budou moci nacvičit sestavu a zúčastnit se naší video soutěže. Dále budeme přinášet reportáže ze zahraničních závodů v dogdancing a zajímavé rozhovory se zahraničními závodníky. Máte se tedy na co těšit:-) Letos jsme se s Brituškou zúčastnily dogdancingových závodů ve Švýcarsku, Rakousku, Maďarsku, Německu a ve Francii. V agility jsme úspěšně závodily v kategorii veteránů a pomalu začínám agility upřednostňovat před dogdancingem. Já nerada chodím s davem, obzvláště když míří do pekel. Nejvíc si cením vítězství na mezinárodních závodech v Budapešti, kde Brituška vyhrála svoji kategorii a porazila o generace mladší soupeře. V agility nám největší radost udělal titul Nejlepšího veterána závodů na závodech ve Vysokém Mýtě. Sešlo se zde několik veteránů, kteří běhali agility, už za mladých let. Díky psům jsem poznala nová místa, lidi, zažila nazapomenutelné situace a málem jsem umřela smíchy. Plánů s holkama na příští rok mám mnoho. Britušku čeká zasloužený důchod, takže sezona 2011 budu pro Bis poslední. Arny čeká operace a pokud bude vše v pořádku, tak budeme skládat zkoušky z poslušnosti, jezdit na závody,výstavy a užívat života. S naší temperamentní kelpií začneme asi pomalu závodit, skládat zkoušky a možná zajedeme někam na výstavu. Zatím nás čekají tréninky a ještě velký kus práce. Vše ukáže čas. A na závěr přeji všem svým přátelům, známým, exmilencům, návštěvníkům našich stránek, majitelům křížencům a kelpií zvlášť, aby vykročili do Nového roku 2011 tou správnou nohou. Ještě něco na zamyšlení: Každý fanatizmus, byť dobře míněný, je nebezpečný.

 

 

    

29.12. 2010- Vánoce jsou zdárně za námi. Arny na Boží hod oslavila své další narozeniny. Naší krasavici je už 5 let a kromě hodně zdraví a štěstí do příštích let naší holčičce přeji, aby měla v následujícím rozhodujícím roce opravdu šťastnou hvězdu. Někdy mám chuť všechny peníze poslat zpět všem těm dobrým duším, ale sama moc dobře vím, že bez operace to nepůjde. Mám strach, mám obavy a bojím se toho!!! Ráda bych zde poděkovala všem těm, kteří přispěli, mojí rodině a přátelům za podporu a všem těm, kdo nám drží palce, MVDr Bartošovi za trpělivost a pochopení. A Arny za to, že je tak úžasný pes. Příští rok pokud vše dopadne, jak má se chystám s Arny zúčastňovat závodů, zkoušek a výstav. Samozřejmě vše po konzultaci s odborníkama. Zejména se chceme věnovat poslušnosti, stopám a obedienci. Ničemu co by mohlo Arny ublížit. Je škoda, aby takový chytrý a krásný pes, jako je Arny nic nedělal a nebyl vidět. Jinak volné dny trávíme dlouhými procházkami, sledováním pohádek a také si dopřáváme nějaké ty dobroty:-) Nepatřím k těm lidem, kteří se nechají strhnout davem a šílí. Vánoce pro mě jsou jen dny volna a klidu (stejně mám radši Velikonoce) a tak to také zůstane. Holky dostaly svoje dárečky zabalené a velmi zručně se k dárečkům prokousaly a proškrábaly. A stále raději mám procházky za tmy zvláště při úplňku, všude klid, ticho a nikdo vás neotravuje. Akorát běžkaři považují mojí smečku za vlky, srnky nebo divočáky:-)) Někdy prostě toužím po samotě, jen tak se procházet tmou a nechat myšlenky volně plynout...

 

   

22.12. 2010- Zima u nás v Podkrkonoší je v plném proudu a smečka si užívá zimních radovánek. Bohužel díky sněhové kalamitě nedorazily moje léky na imunitu, takže jsem poslední měsíc víceméně nemocná a také velmi unavená. Ráda bych zde napsala, že původní termín Arnyiny operace byl v listopadu, pak nám volal pan veterinář jestli by nám nevadil jiný termín, pak opět jiný termín a na další termín jsem doma ležela v horečkách, takže se operace prozatím odkládá. Bohužel v zimě, kdy teloty někdy klesají až k -20°C a občas nám na několik dní zamrzne voda si nedovedu představit ještě se starat o Arny po operaci. Sláva a ještě jednou sláva naší odporné zkorumpované justici, díky ní tady žijeme bez topení. Takže pokud mi do jara má imunita definitivně neselže a pokud se do té politiky někdy dostanu, tak se budou dít věci to budete mrkat!

• A nyní žhavé novinky: Konečně jsem dodělala sekci Angie, takže pokud si chcete užít pohodového čtení stačí kliknout :-)
• V sekci  Dogdancing jsou přidána Brituščina dogdancingová videa z předváděčky na gymplu a mezinárodních závodů v Budapešti 
• A zde odkaz na článek o Arny   http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-pribehy/143346/blesk-pomaha-nemocna-fenka-si-jeste-zatanci.html

 

   

5.12. 2010-  Na Mikuláše k nám dorazila převzácná návštěva a to kámoška agiliťačka Martina se svým novým přírůstkem černou kelpií holčičkou Holly. Vzdálená příbuzná naší Anginky se chovala naprosto suverénně a sebevědomě, jak se na pravou kelpii sluší a patří. A naše smečka ve složení třech černých holek a jedné hnědé mohla vyrazit na procházku. Myslím, že z nich bude skvělý tým. A pokud chcete sledovat, jak se holkám bude dařit tak můžete zde www.indy.estranky.cz  No podařilo se mi začít šířit kelpií virus a úspěšně. A až začneme s našima kelpiíma holkama běhat, tak se všichni (jak podotkla Martina) budou kolem parkuru pěkně smát. No uvidíme:-))

                   

 

24.11. 2010- První letošní sněhová nadílka v Podkrkonoší. Přesně měsíc před Štědrým dnem nám Krakonoš přifoukl bílou peřinu. Těšila jsem, jak bude naše kelpinka na sníh reagovat..a?? A prostě nic vyběhla na zahradu tak, jako každé ráno zajódlovala a běžela k bráně, kdy už se jako půjde ven:-D

20.11. 2010- Koloděje u Prahy, MR v Dogdancing- Ranní vstávání do zimy a deště,naložení holek do kufru a hurá směr Žižkov vyzvednout Vandu s hyenou Brandou a krysou Roxy, tak takhle pro nás MR začalo. V pohodě jsme místo konání s Vandou ( která výborně naviguje, když zapomenete navigaci vezměte si s sebou Vandu) našly a s menšími obtížemi zaparkovaly. Nejlépe to vystihuje Vandina věta, když uviděla místo konání. "Hele, to snad nemyslí vážně..??" Já osobně jsem očekávala nějakou zámeckou restauraci nebo něco podobného, ale místní putika byla něco, co nazývá moje sestra žijící v USA pajzlem. No na zklamání u nás jsem si zvykla. Kromě malé šatny bez zrcadla a teplé vody, zde mnoho místa nebylo.Naštěstí jsme si za barem našly nějaká ta místečka pro naše přepravky. S mírným spožděním a s tím, že kdyby nebylo Vandy tak místo vlajky by si pořadatelé mohli vyvěsit tak leda psí obojky se začalo. Stále mi chybí, že při slavnostním nástupu nehraje státní hymna. A letos se body neukazovaly, protože se zapomněly kartičky. Po divizích A a B byla přestávka, kterou jsem využila k vyvenčení a přípravě. A pak to přišlo..sestavu Brituška zacvičila skvěle a já jsem nic nezapomněla a kromě konce, kde Brita trochu zblbla pořadí aportů v podání kusu prostěradla a umělé kytky se nám naše mafiánská sestava na hudbu z filmu Kmotr povedla. A radost, kterou ve svých 12letech předváděla jí mohla řada mladých psů závidět. A tak jsem byla opravdu nemile překvapená hodnocením. Před námi skončili psi, kteří štěkali, shazovali rekvizity nebo evidentně zblbli sestavy. Opravdu měla moje máma pravdu, ať nejezdím, když se podívala na letošní rozhodčí. Mohu napsat jen toto, je opravdu velmi smutné, že někdo hodnotí tak, aby nahrál své kamarádce. Až tito lidičky třeba jednoho dne vyjedou do zahraničí, kde nebudou nikoho mít za zády budou nemile překvapený. Ano ve Švýcarsku to byla moje chyba (nepročetla jsem si pravidla) a ve Francii jsem opoměla francouzský nacionalismus a urazila je svou obuví i to se dá pochopit, ale aby někdo někoho záměrně poškodil to tedy neberu!!! A tak jsem dospěla k jistému rozhodnutí. Končím s dogdancingem u nás a to definitivně a navždy! Nenechám mojí Angii ubližovat a nechat ji posuzovat od někoho, kdo v podstatě nic nedokázal! Britě jsem nechala ubližovat a to několikrát, ale mojí kelpínku tito rozhodčí posuzovat nebudou! Budu jezdit do zahraničí, kde je pohodová atmosféra, přijemní a milí lidé. Po tomto rozhodnutí se mi psychicky velmi ulevilo a spadl ze mě jakýsi neviditelný kámen. Ano, pokud zde budou nějaké neoficiální závody, které budou posuzovat špičkoví závodnici, tak se ráda zúčastním a MR pokud budou posuzovat zahraniční rozhodčí též. A jak se říká, to nejlepší nakonec. V pondělí mi někdo, kdo si nepřeje být jmenován volal a sdělil mi něco z čeho se mi udělalo opravdu špatně. Ale každopádně té osobě děkuji! A jestli čteš tyto řádky děkuji ti za to, protože nebýt tebe žila bych ve lži. To co jsem se dozvěděla mě šokovalo. A hlavně to, že je to od člověka, kterému jsem důvěřovala a věřila mu. Inu takový je život. A to, že kromě lentilek a pár kostiček soutěžící nic nedostali se raději nebudu zmiňovat. Tak jsem vyhodila Vandu na Žižkově a za svitu úplňku jsem vyrazila zpět domů. A závodní sezona 2010 pro nás skončila zjištěním, že musíte být neustále na pozoru..ne raději končím nebo budu posedlá tím, že kolem nás jsou samí smrtijedi...jako byl Pošuk Moody. Takže EXPECTO PATRONUM ať si držíme všichni od těla lidské mozkomory!! A že jich kolem nás lítá....

Pro vysvětlení pro méně chápavé: Uznala jsem, že ve Francii není dobrý nápad vzít si na jejich milovanou Edith Piaf tenisky i to, že jsem si nepřečetla pravidla pro kategorii veteránů ve Švýcarsku. Měla jsem tenkrát dost učení a určitě bylo pro mě prioritnější úspěšně odmaturovat, že mít doma další plech. A ne vynikat vždy a všude a nemít vzdělání!! A to že mi zde několikrát rozhodčí ublížili za tím si stojím ono mi to řeklo dost lidí, ale budou mlčet a nerada bych zde uváděla jejich jména. Prostě stačí v dogdancingu u nás mít jméno mít podprůměrného psa a vyhráváte. Jsem člověk co uzná kritiku, ale po MR mi svůj názor řekla Vanda a plno dalších a to mi stačilo! Hmm a od kohopak jsem to slyšela "Káťo promiň já jsem tě obrala na bodech já jsem ti ublížila atd.!" a také proto zde končím.  A pokud mě někdo chtěl diskvalifikovat během závodů a hledal záminku tak je to nechutný. Ale tady u nás ti zaslepenci to neuznají.Přeji jim aby časem otevřeli oči!! Moc jim to přeji. V zahraničí mě nikdo nikdy úmyslně neublížil!!!

 

    

15.11. 2010- Letošní podzim je opravdu nádherný a tak podnikáme každodenní procházky. Jaro i léto bylo ve znamení dešťů a studeného počasí. Takže si teplého podzimu náležitě vážíme. A na závěr mám pro vás pár několik novinek: V sekci Agility mám TOP 10 aneb kam nejraději jezdíme na závody a proč (tak snad na mě nebudou naštvaní ti, kteří zde své závody nenajdou), dále jsem do fotogalerie přidala několik fotek z léta a fotky Angie, za které děkuji naší kámošce kelpiářce Helče Kučerové. A pro všechny: Stále sledujte RECEPTÁŘ PRIMA NÁPADŮ a pokud se náhodou nestihnete podívat tak zde najdete všechny epizody www.iprima.cz

   

 13.11. 2010- V sobotu jsme si tentokrát vyjeli do Zábřeha na Moravě za naším příbuzenstvem a na výlet na naše oblíbená a známá místa. A jak jsem v létě slíbila opět jsme se sem na skok vrátili a moc rádi. Místní radní se nad sebou zamysleli a okolní louky byly osekány na anglický trávníček:-D. Počasí bylo spíše jarní a příroda místo usínání, jako by se probouzela. Holky se zde pěkně vyřádily a zase jsme si zašly relaxovat do lomu. Na oběd jsme zašly do jedné z místních restaurací. Když se šla máma zeptat zda dovnitř můžeme se třema psama, tak se slečna servírka zatvářila vyděšeně a musela za panem vedoucím :-)) Nakonec nás se smečkou pustili dovnitř a při odchodu se všichni divili, jak byla smečka hodná a nedala celou dobu o sobě vědět. Je opravdu příjemné, když máte vychované psy, protože většinou se můžete v pohodě najíst v kterékoliv restauraci a přesvědčit personál, že i smečka psů může být absolutně v pohodě:-))

 8.11. 2010- Dnes u nás byla natáčet TV PRIMA velmi zajímavou reportáž. Holky se moc snažily, ale naše zahrada byla plná bláta a mokré trávy. Holkám se nechtělo (hlavně Arny) moc lehat na ten mokrý hnus a viditelně si oddychly, když jsem jim dala volno. Angince se moc nelíbila kamera, která byla těsně za ní, ale i tak byla na svůj věk moc šikovná. Nakonec jsme vše zvládly s holkama jak se dalo a ustál to i sympatický pan kameraman, kromě otisku kelpiích tlapek na sněhobílých kalhotách:-DD Angie tolik lidiček u nás na zahradě ještě neviděla. Takže pokud nás chcete vidět v akci sledujte TV PRIMU každou neděli od 12:00hodin nebo se mrkněte do archivu pořadů na www.iprima.cz psí filmové hvězdy vám děkují za pozornost a posílají pac:-))

   

2.11. 2010- Moje milovaná Brituška oslavila své dvanácté narozeniny. Na svých 12let se těší skvělému zdraví, je ve výborné kondici a stále se raduje ze života. Holčičko moje přeji ti jen to nejlepší a ať stále s takovou radostí běháš po loukách, lesích a polích. A také ti nemám za zlé, když občas zmučíš to malé a velmi drzé kelpie:-D.

     

28.10. 2010- Hradec Králové- Naše letošní poslední agility závody jsme si opravdu s holkama užily. Ve čtvrtek na státní svátek jsem vše naskládala do auta a hurá směr východočeská metropole. Celý den nám přálo počasí. Kelpií se sešlo celkem pět a všechny byly Angiiny sestřenice, v kantýně výborné toasty, nápadité parkury co víc by si agiliťák mohl přát. Opravdu sem jezdím moc ráda. Byla jsem zvědavá na parkury Slávky Podmolové a rozhodně jsem nebyla zklamaná. Navíc se paní rozhodčí ukázala jako velmi rozumná osoba. Ve veteránech jsme byly s Brituškou překvapivě samy. Jumping začal moc pěkně Brita běžela rychle, ale já se bouchla o držáky na tunel:-(( na pár sekund jsem pocítila prudkou bolest v koleni a draly se mi slzy do očí. Ale běžely jsme dál. Britu jsem trochu rozhodila, což nám vyneslo odmítnutí, ale měla krásný náběh do slalomu a celkově jsem byla spokojená. Pak si mě paní rozhodčí zavolala, že agi parkur bude technicky náročný a že je zbytečné veteránku lámat a že poběžím parkur jedničkových zkoušek s jednou překážkou trochu jinak, protože veteráni zkoušky běhat nesmějí. Uvítala jsem to a kromě zmatku při náběhu do slalomu a toho, že mi ke konci spadla na vteřinu čepice do očí jsem měla radost. Měly jsme odběháno a volno po zbytek dne, které jsem využila procházkou do lesa. Angie celou dobu byla moc hodná, krásně se soustředila a cvičila i těsně vedle parkuru. Na psech bylo vidět, že se blíží konec sezony. Byli roztěkaní, nesoustředění a i spolehlivé týmy si vysloužily diskvalifikaci. Vyhlášení probíhalo téměř za tmy a zúčastnilo se ho pouze několik týmů. My jsme přišly na řadu, až úplně na konec. Dostala jsem keramickou dózičku a granule. A pak mi gratulovala paní rozhodčí s tím, že to byly radostné běhy a jen tak dál:-)) a já jsem odpověděla, že se spíš Brituška chystá do důchodu a paní rozhodčí se ptala kolik je Britě a po odpovědi, že 12let byla velmi překvapená. To, že mi paní rozhodčí toto všechno řekla bylo pro mě víc, než kdyby mi předávala půlmetrový pohár:-D Pak se konala večeře v Mac Donaldu a, že mě cestou málem zabil řidič, na kterém bych s chutí vyzkoušela kletbu Crucio se nebudu raději zmiňovat. V jednu chvíli, jak mi tam ten sebevrah skočil a já jsem v 90kilometrové rychlosti dobrzďovávala jsem myslela, že je to můj konec! Takže se zimníky pneumatiky i bez nich jezděte opatrně!!!

 

   

22.-24.10 2010  Francie- Solgne, Metz- V pátek v odpoledních hodinách jsme se ve složení Vanda s krysama a Brandou a já s Britou a Angií odjely na mezinárodní závody v dogdancingu do země sýrů, vína a Eiffelovky. Tyto dvoudenní závody mě tak vyčerpaly, že jsem měla pocit že z francouzských mlh mě vysávají mozkomoři:-)) No 14hodin je opravdu záběr na psychiku a když do toho nepočítám buzeraci od francouzského prezidenta kynologického klubu, problém s čipama a neustálá francouzská pomalost (v mekáči jsme čekali na menu 11minut!!!) tak jsem ráda, že jsme ve zdraví všichni přežili. Nikdo mě nikdy na takovou akci, už nedostane! A ubytování v Metzu v Best hotelu to je kapitola sama pro sebe!! V nedalekém Solgne v hale bylo vše v plném proudu. Celková úroveň závodníků byla spíše průměrná. V sobotu nám sthli dost bodů za to (tancovaly jsem na Edith Piaf), že jsem měla tenisky a neměla sukni. Ať se na mě frantíci nezlobí, ale s mojí nemocnou páteří a s mojí stydlivostí jim prostě nemohu vyhovět. V neděli jsem na Britě viděla únavu a celkovou nechuť a tak jsme se místo závodů šly projít po francouzském venkově a holky si prohlédly černobílé krávy. Nic na světě mi nestojí za to, abych trápila své psy kvůli něčemu jako jsou závody. Opravdu je mi líto některých psů, kteří jsou svými psovody nuceni ve svém věku k výkonům na které již nemají sílu:-(( Největším zážitkem bylo pro mě seznámení s letošním mistrem světa s pohledným,charismatickým a sympatickým Thomasem Thierrym a jeho úžasným borderákem Speedym. Jejich freestyle je ten nejlepší co jsem kdy viděla. Sestava má myšlenku, pes pracuje na dálku a Thomas se pohybově zapojil skutečně výborně. Byla jsem naprosto unešená jejich sestavou na téma Mauglího.  A také musím napsat, že Thomas má opravdu krásný vztah se svým psem. Speedy na něm může oči nechat a Thomas jej krátce před sestavou masíroval a hladil. Samozřejmě vyhráli nejvyšší třídu a za nimi skončila Vanda s Brandou. Hodnocení poroty bylo jak kdy, v některé třídě jsem se s nimi shodla a v některé vyhrál pomalý, chcíplý pes a pes s technicky náročnější sestavou skončil uprostřed startovního pole. A to nejlepší na konec. Chcete si přečíst článeček o této akci a exklusivní rozhovor s úřadujícím mistrem světa Thomasem Thierrym a také mnoho dalšího? Kupte si časopis DOGS magazín jako první kynologický časopis u nás přináší tento rozhovor. Čtěte a dozvíte se víc :-D. A v Akcích je několik fotek s komentáři:-)) :-))

 

  V těchto dnech probíhá v našem milovaném italském Lignanu první Psí olympiáda. Původně jsme měly jet s Brituškou reprezentovat v dogdancingu, ale nakonec jsme vlivem několika okolní neodjely. A koneckonců nemusíme být všude, jako někdo. A alespoň si užijeme volný víkend, před naším odjezdem na mezinárodní závody. Kam? Nechte se překvapit....

   

13.10. 2010- Ve středu k nám přijela vzácná návštěva. Jana (paní chovatelka) s rodinou a Angiina sestřička Brixie a musím napsat, že se holky podle nás poznaly:-)) Sestřička je o hodně větší a mohutnější než naše Angie a to, jako štěně byla Angie největší ze všech. Na zahradě začaly kelpií hrátky a potom následovala ukázka agility, dogdancingu a poslušnosti v podání mojí šikulky. Jana moc obdivovala mojí kelpií holčičku a já jsem byla ráda, že vidí, jak se má její kelpínka dobře a jak je šikovná. Těším se, až se zase brzy uvidíme a kelpií sestřičky si spolu zase zadovádí. A zpráva nakonec konečně máme průkaz původu a brzy bude přidán do Angiiny sekce.  fotky se ségrou zde: http://britunk.rajce.idnes.cz/Se_segrou_brixi/

 

    

9.10. 2010- Mladá Boleslav- Po delší době jsme se zúčastnili voříškiády na mladoboleslavském cvičáku. Moc jsem se těšila na celkovou atmosféru a hlavně na lidičky, které mám moc ráda. Počasí bylo jedním slovem nádherné. Nejvíc mě zahřálo u srdíčka to, když jeden z pejsků..no vlastně štěňátko, nabízené k adopci útulkem v Lysé nad Labem našlo domov. Rodina která si ho vzala nebude určitě litovat a budou mít skvělého kamaráda a parťáka na mnoho let. Za fotky moc děkuji Káťe Novotné od bíglic. Skvělý den jsme zakončili večeří v Mac Donaldu.

 

   

7.10. 2010- Dnes ráno vyšel v BLESKU článek o naší Arny. Dnes je to přesně týden, kdy jsme byli na veterinární klinice v Hradci Králové u MVDr. Václava Bartoše domluvit termín operace. Minulý čtvrtek i ten dnešní se vždy po několika dnech ukázalo sluníčko a krásně nám celý den svítilo. Doufám, že nám bude svítit i v den operace. Touto cestou bych ještě jednou ráda poděkovala všem těm, kdo přispěli.DĚKUJI VÁM. A všem pejskařům vzkazuji prosím neberte zdraví svého psa, jako samozřejmost, ale jako velký dar. A nevěřícím Tomášům... STYĎTE SE!!! Článek a fotky na www.blesk.cz

!!!! Pro jistotu bych zde dodala, že s Arny po operaci opravdu nehodlám tančit. Budu ráda, když vše dobře dopadne a možná budeme pokračovat v poslušnosti a stopách, ale v tanci opravdu ne!!!!

                            

 2.10.2010-Havlovice-OPSION agility závody- Opět jsme vyrazily na pohodé agi závody. Výborná organizace,pohodová atmosféra, skvělé zázemí no co víc si přát. Ráda bych se zde napsala, proč jezdíme pravidelně na agility závody(kromě toho, že nás baví s Brituškou závodit), protože miluji atmosféru závodů a to, že se zde seznámím s novýma lidičkama a ráda potkávám staré známé tváře. Můžu se celé hodiny bavit o psech, závodech, výcviku a nikomu to nepřijde divné. Také mě hřeje zjištění, že jsou desítky cvoků, jako já, kteří v brzkých ranních hodinách vstávají do tmy a zimy. A neváhají jet desítky kilometrů na závody. Mrznou při prohlídkách parkurů, dobrovolně vstávají o víkendech a večer se vracejí pozdě domů unavení, promrzlí, ale šťastní. Jsem moc šťastná, že mohu mezi ty "cvoky" patřit:-)) Tentokrát jsme s Brituškou byly v kategorii veteránů samy, ale i tak byly parkury celkem obtížné. V jumpingu jedno odmítnutí, jak jinak mojí vinnou. Myslela jsem si, že Irča hlásí, že si někdo stěžuje na Angii, která zuřivě štěkala u boudičky. Ale chudák Irča hlásila, že mám budoucího agiliťáka:-)) a tak Brituška běžela směrem, kterým jsem se dívala a ne na dálku. V agility opět odmítnutí rovný tunel pod áčkem..Bis mě neviděla a tak se vrátila, ale napodruhé jsme to zvládly a běžely jsme do cíle. Angie dostala výchovnou lekci od bíglice Indy Martiny Černé budoucí majitelky kelpiátka nejlépe od naší Angie, že jo Marti:-D Také bych ráda poděkovala Irče, která mi dodala sebevědomí a sebedůvěru, když jsem mimochodem poprvé v životě mluvila do mikrofonu. Irča mi řekla:"Katy, to zvládneš!" taková slova dělají zázraky, takže Irčo díky. Velký dík mají organizátoři, díky kterým jsme mohli sledovat on line MISTROVSTVÍ SVĚTA V AGILITY v německém Riedenu. Velká gratulace Veronice Krčmářové a velký dík celé naší reprezentaci. Atmosféra závodů byla úžasná počasí se celkem vydařilo, i když bylo znát, že podzim je tu. Do člověka se dala zima, když seděl příliš dlouho a také ranní jinovatka nám připomněla, že je tu podzim v plné kráse..takže mi zbývá napsat vítej podzime. Výsledky,foto a reportáž odvysílaná v TV...www.opsion.cz

                                                                                                                                   

25.9. 2010-Nymburk-SVATOVÁCLAVSKÝ FITMIN CUP- V sobotu jsme si vyjeli na agi závody. Počasí bylo opět nevlídné a během odpoledne lilo tak, že jsme se běželi schovat do stanu s občerstvením. Tentokrát jsem se skamarádila s Hankou Šedivou a jejíma super křížencema. Závody pískal náš oblíbenec Zdeněk Spolek a místo konání závodů bylo opravdu příjemné. Hasičský areál u řeky Labe poskytoval bezproblémové parkování, místa pro venčení a stánek, kam jste se mohli schovat, před nepřízni počasí. V jumpingu jsme se mojí vinou diskly...taková škoda, protože Brituška běžela moc pěkně, plynule a soustředěně. Ale člověk se z chyb učí :-). Agility jsme zaběhly čistě, ale díky tomu, že jsem Bis vytáhla předčasně a dlouho si s ní hrála běžela celkem pomalu. Během dne proběhlo příjemné setkání a pokec s Karlossem majitelem kelpinky Čokí, která je sestřenicí naší Angie. Holky si spolu pěkně zablbly. A jak jsme dopadly s Bibi? Nakonec 2.místo v součtech. Měla jsem obrovskou radost, protože jsem se nepodívala na výsledkovou listinu a kvůli disku jsem to vůbec nečekala:-D. Organizátoři byli moc příjemní,organizace závodů byla výborná, pohodoví lidičky, setkání s kelpiářem, krásná plaketa..no, co víc si přát:-)) No a, že jsem ráno jela na cvičák, protože jsem si poprvé v životě nepročetla důkladně propozice se raději nebudu, ani zmiňovat..hmmm i když jsem nebyla jediná:-D. celkové výsledky a fotky na www.zkonymburk.cz

 

    

 

11.9.- 18.9. 2010-  Letos jsme v kompletní sestavě opět vyrazili na dovolenou do italského Lignana. Počasí bylo ideální, akorát moře nebylo tak teplé, jak jsem si představovala. Letos jsme navíc s Brituškou předváděly Dogdancing na garden party, kterou pořádala Agenzia Lignano a musím napsat, že se ukázky moc líbily. Hlavně místní lidé jsou úžasní, protože nejsou hektičtí, nezávidí a celkově má člověk tady pocit, že patří do jedné velké rodiny. Nás benjamínek Angie byla naprosto úžasná. Bez problémů zvládla cestu, pobyt a ani slaná voda a vlny ji nerozhodily. Článek si můžete přečíst v Akcích a nádherné fotečky www.britunk.rajce.idnes.cz/Italie-Lignano/ 

       

          Na italským mostě...                    Parco Hemingway                                             Psí pláž                                               Modelky 

                                                                                                        

     

 

     

4.9. 2010- Turnov- Zrcadlová koza- Po návratu z dovolené nás čekaly další agility závody. Byla jsem moc ráda, že jsme tentokrát nemuseli vstávat brzy ráno. Bohužel závody provázel déšť a studené počasí. Parkury pana rozhodčího Zdeňka Spolka se mi běžely moc dobře. Netradičně se začínalo agility, kde mi Brituška skočila zónu na kladině. A v jumpingu jsme se díky mé blbosti diskly, ale vůbec mi to překvapivě nevadilo. Hlavní pro mě bylo, že Brita běžela plynule a s radostí. V kategorii veteránů byly pouze dva týmy. Za první místo jsme dostali granule a víc nic. V květnu za teplého počasí se nám tu líbilo mnohem víc. Bohužel počasí se poručit nedá. Prudký déšť jsme přečkali v autě. A po vyhlášení výsledků jsem se mooc těšila domů. Máme na kontě další závody, ze kterých jsme se vrátili promrzlí, mokří a unavení. Na závěr musím napsat, že se Brita velmi provinila, protože z kufru vlezla za volant sežrala pamlsky, mojí svačinu a málem odbrzdila citrouše. Brito styď se!

 

    

 Dovolená na Moravě- Zábřeh na Moravě- Na poslední srpnové a počáteční zářijové dny jsme s holkama vyrazily na zaslouženou dovolenou. Hned první večer jsme strávili na POLICEJNÍ STANICI, protože...no, podívejte se do Akcí :-) Dovolenou jsme si báječně užili a brzy se do Zábřeha opět podíváme. Já su moc ráda, že jsem si prošla stárá známá a místa a děkuji Aleně za ubytování a pohostinnost.

 

     

 28.8. 2010 Vysoké Mýto-SÁROVECKÝ FIN CUP- Další agi závody na kterých jsme zmokli a promrzli na kost. Po menším bloudění jsme dorazili na cvičák a za mírného deště se vydali na přejímku. Po téměř celý den pršelo a navíc v kantýně neměli nic pro vegetariány, takže jsem pomalu usínala. Nejdřív mě azyl poskytla Hela od kříženky Samanthy a zbytek dne jsme prokecaly s Petrou od kříženky Sandy a kelpušky Elly schované ve stanu. A teď k samotným závodům. Parkury pana rozhodčího Ing. Antonína Diviše byly technicky velmi náročné a důkladně prověřily většinu týmů. Bohužel více, než polovina týmů se diskvalifikovala. Na Britu bych si tentokrát nevsadila, protože měla krátce po hárání, byla líná a nesoustředěná a stále vyhledávala psy. Jumping jsme zaběhly s odmítnutím..ano, opět slalom a agility čistě, ale celkem pomalu. Brita se dokonce rozhlížela na áčku a nasávala, jestli poblíž není psí nápadník. Tento parkur byl velmi technicky náročný a byl to zatím nejtěžší parkur, jaký jsme s Britou běžely. Na slavnostní vyhlášení výsledků konečně přestalo pršet a dokonce nám zasvítilo sluníčko. A jak jsme dopadly? V jumpingu a agility 2.místo :-) a celkově jsme vyhrály nádherný pohár za NEJLEPŠÍHO VETERÁNA. Měla jsem obrovskou radost no a upřímně jsem to vůbec nečekala a to to bylo větší překvapení :-) Poháry a ceny byly opravdu nádherné a klobouk dolů před organizátory, kteří sehnali tolik štědrých sponzorů. Skoro jsem to neposkládala do auta. Granule, pamlsky, krém na nohy, voňavku, klíčenky, aroma svíčky, nádherné skleničky, psí stan od EUKANUBY (který jsem si dlouho přála), misky,atd. A na závěr musím poděkovat paní Lustykové, protože jsem na závodech zapomněla Britěn europas a po návratu z dovolené jsem se divila, co je to v  té tučné obálce :-)  Výsledky a fotky:    www.zkovm.com  

 

   

 23.8. 2010- S mámou, neteří Terkou a Arny jsme vyrazily na výlet do Vrchlabí a musím napsat, že toto podhorské městečko je čím dál tím krásnější. Nejdřív jsme oběhly všechny zverimexy, protože jsme chtěly koupit pro Arny nové kšíry. Nakonec jsme v jednom zverimexu vybraly kšíry i pro naši Angii. Procházkou v zámeckém parku jsme zakončily náš výlet. Ještě bych ráda napsala, že Arny by byla výborný canisterapeutickým psem, velmi miluje děti a naší neteř měla moc ráda.Navíc je citlivá a empatická. Škoda, že nemám času nazbyt. Fotky jsou zde: www.britunk.rajce.idnes.cz/Vrchlabi/

 

    

22. 8. 2010- ZOO Dvůr Králové nad Labem- V neděli jsem nechala holky odpočívat a jen s Angií a naším příbuzenstvem jsme vyrazili do nedaleké ZOO obdivovat exotická zvířata. Počasí stejně jako v sobotu bylo přímo tropické a moje předtucha, že většina zvířat bude zalezlá v norách se naplnila. Angie nasávala nové pachy a hned u vchodu začala štěkat na tygra a pak na leoparda. Cestou K Lemurovi jsme potkali štěňátka žíhaného boxera a border teriéra. Já jsem si s kelpínou zašla na pizzu a musím napsat, že tak hnusnou pizzu jsem ještě v životě nikde neměla! Nechci jen kritizovat, ale některé ceny nápojů, zmrzlin atd. byly opravdu přemrštěné. Vstupné také nebylo nejlevnější včetně vstupného pro Angii. Myslím si, že návštěva zoo byla pro Angii výbornou zkušeností a velmi se jí líbila cesta vláčkem a také jízda safaribusem. Moc jsem se těšila na lvy..bohužel jsem viděla pouze lvice z velké dálky a král zvířat zřejmě usoudil, že se dnes nenechá okukovat. Moje neteř se mezitím svezla na poníkovi a potom jsme vlezly do výběhu plných koz, kozlů a kůzlátek. Angie horko pěkně zmohlo a bylo vidět, že má toho dost. Celou dobu se chovala vzorně a jsem na mojí holčičku velmi pyšná. Takže příště si s sebou nabalím jídlo a pití a vyrazíme na jaře, nebo na podzim. Fotky zde: www.britunk.rajce.idnes.cz/Zoo_Dvur_Kralove_nad_Labem/

 

 

           

21.8. 2010- Jičín O POHÁR PURINA PRO PLAN- Na agility závody s námi tentokrát vyrazila také sestřenka a neteř z Moravy. Počasí bylo tentokrát opravdu letní a na sluníčku teploměr ukazoval 40°Celsia a opravdu jsem byla ráda, že jsem Arny nechala hezky v chládku doma. V kategorii veteránů byly opět dva týmy. Moje osmiletá neteř Terezka se divila, proč s sebou ty psovodi nevezmou na prohlídku také psy, aby to viděli také:-)) a také se zajímala co je to ta diskvalifikace. A pak prohlásila, že chce bílého toy pudlíka. Pojmenuje ho Brita a bude mít také plnou poličku pohárů a medailí. Tak uvidíme :-D. Na závodech jsem se podívala na Bubáka, křížence australské kelpie( syn kelpie Kley), kterého jsem chovala, před několika měsíci. Vyrostl z něho pěkný kluk a já věřím, že bude šikovný po mamince. Parkury od paní rozhodčí Veroniky Vostré se mi moc líbily. Jumping jsme zaběhly čistě a agility s jedním odmítnutím, protože moje holčička si špatně naběhla do slalomu a naběhla od druhé tyčky, takže jsme měli trestné body za čas, ale pak se nám povedl tunel těsně pod áčkem( seběhlo se áčko a hned tunel), přestože jsme to nikdy netrénovaly. Ke konci dne na mě padla únava a moc jsem se těšila domů. Kategorii veteránů jsme s Brituškou vyhrály. A kromě pamlsků jsme dostaly také nádherný pohár. Těším se, až se nás v kategorii veteránů někde sejde víc :-)) Ráda bych všem poděkovala za příjemně strávenou sobotu. Výsledky a fotky na www.zkojicin.cz

 

    

14.8. 2010- A v sobotu k nám přijela na návštěvu Iveta s Lubošem a jejím nejnovějším přírůstek pumim Kevinem, kterého si přivezli z Německa. Nejdřív jsme za mírného deště vyrazili na houby a pak se naše kelpína věnovala divokým hrátkám na naší zahradě s Kevinem. Počasí mohlo být lepší, ale co se letošního léta týká, tak začínám být pesimistická.

 

   

 10.8. 2010- V úterý jsme si s Angií vyrazily do Dvora Králové nad Labem. Měli jsme se zde sejít s Helčou a jejíma kelpiema Benjím a Miyou. Setkání proběhlo a kromě pokecu o psech zvlášť o kelpiích si Angie stačila pohrát se 4měsíční Miyou, která se narodila v dalekém Norsku a dala naší Angii co proto. Holky si pěkně na procházce pohrály a vidět tolik hnědých kelpií pohromadě je opravdu nádhera. Na cvičáku nám pak Helča ukázala, jak Benjíska baví dogdancing a já doufám, že se nám podaří je někam vytáhnout na závody. A já jsem s mojí šikulkou předvedla co všechno dokáže 3měsíční kelpie, když vyrůstá ve smečce dvou super kříženců. Angie se totiž hlavně od Britušky toho moc naučila. Příjemné odpoledne jsme zakončily v místní pizzerii, kde se Angie tvářila velmi otráveně, když místo pizzy dostala kbelík vody.

 

                                                                                   

                                             

7.8. 2010- Havlovice agility závody- Do Havlovic jsem se moc těšila, protože jsem byla zvědavá na nádherný sportovní areál a na celkovou atmosféru závodů. Bohužel počasí nám tentokrát vůbec nepřálo. Ráno jsme za deště vyjížděli a ten nás provázel téměř po celé závody. Prostředí, atmosféra závodů a organizace byla úžasná. Konečně jsme se viděli s Květou a její bobtailkou Tamčou. Jumping jsme s Britušou běžely v mírném dešti. Špatně jsem ji opět navedla do slalomu a pak jsem poprvé v životě měla na parkuru okno, ale naštěstí se mi rozsvítilo a s mým BRITUŠKO PROMIŇ (což rozesmálo většinu přihlížejících) jsme parkur doběhly. Během dne byl takový slejvák, že se závody musely přerušit, ale pak se na chvíli ukázalo sluníčko a vypadalo to nadějně. Agility jsme běžely v bahně (celý parkur se proměnil v bahenní lázně), ale jakmile jsem se Britušce přestala motat před slalomem, tak to bylo v pohodě a celý parkur jsme zaběhly čistě a plynule. Měla jsem obrovskou radost. Ke konci závodů jsem byla mokrá, promrzlá na kost a unavená, ale šťastná:-D. Ještě, že jsem s sebou měla oblečení na převlečení. Ve veteránech byly tentokrát dva týmy, ale i tak nás první místo potěšilo. Mně největší radost udělalo to, že jsem se na parkuru nerozplácla, což se bohužel několika týmům stalo. Parkury pana rozhodčího Nogy se mi celkem líbily, protože byly technicky obtížné a bez ztráty kytičky doběhlo velmi málo týmů. Ráda bych zde poděkovala Irče Kochové a Pavlu Koškovi za tyto úžasné závody. Organizace je určitě vyčerpávají záležitost, ale výsledek stojí za to:-)). Při předávání cen se opět rozpršelo..fotka mluví za vše..Brituška déšť opravdu nesnáší! Domů jsme dorazili opravdu velmi unavení a promrzlí, ale ještě ten večer jsme se přihlásili na další závody do Havlovic, takže se budu těšit na podzim a doufám, že se počasí umoudří. Výsledky a fotogalerie na  www.opsion.cz 

 

 

     

 1.8. 2010- V neděli jsme si s naší smečkou vyjeli zaplavat do Jahodnic , vodní nádrže nedaleko našeho domova. Angie zde poprvé plavala. V lesním jezírku, nebo lomu sice udělala pár temp, ale ihned z vody vylezla a tvářila se dotčeně. Naší malou kelpínku nakonec do vody nalákala máma voláním. Angie běhala po břehu, štěkala a vyla...a pak se rozběhla, skočila do vody a plavala k mámě. Najednou zjistila, že umí plavat a voda jí vůbec neublíží. Takže uvidíme jaký vztah bude Angie k vodě mít. Brituška byla smutná, že jakýsi vandal zničil její milovaný skokanský můstek a Arny se raději cachtá na mělčině, než aby plavala. Arny jsem musela do plavání nutit, protože plavání je ideální pro psy s těžkou dysplazií. 

 

  

31.7. 2010-  Opatovice nad Labem- agility závody- Těmto závodům předcházelo několik problémů. Tak nejdříve jsem si objednala poprvé na netu čočky, které mi bohužel dorazily se spožděním. Nakupovat čočky na kontakto.cz opravdu nedoporučuji! Pak naše auto začalo vydávat plačtivé zvuky a nakonec mi Angie málem zlikvidovala nabíječku k notebooku. Obsáhlou reportáž si můžete přečíst v Akcích. S Brituškou jsme si v agility vyběhaly 3.místo. Bohužel hlavní cenou byl nafukovací míč , bonbony JOJO, tyčinky, pexeso a klíčenka. Opravdu úžasné! Přitom poháry pro neveterány byly moc pěkné. Chápu, že rozpočet je omezený, ale když si zaplatím startovné, tak by alespoň mohli zařídit něco pro zasloužilé veterány. Krmení, pamlsky nebo něco podobného. Kromě mnoha známých tváří jsme tu potkali kelpii Elly,sestřenici naší Angie. Dospělá sestřenka dala naší potvůrce, co proto. Pak Angie koukala, jako kdyby jí ulítly včely:-) Bohužel na závodech je vidět, kdo má psa, jako svého kamaráda a parťáka a kdo si chce pouze léčit své komplexy a ego skrze ubohého psa. Nedovedu si představit, že bych mojí milované Britušce řekla na startu LEHNI SVINĚ tak, jako jsem slyšela na závodech! Nejen na závodech agility, ale rovněž v dogdancingu u nás pozoruji, jak někdo za každou cenu chce po svém psovi něco na co, už nemá. Je mi takových psů velmi líto! fotky a kompletní výsledky www.agisirius.estranky.cz

    

   Nevotravuj špageto !                                                                                                                                                                                                                                                                                                            

 27.7. 2010- Angie si užívá každodenních divokých hrátek s jezevčíkem Valdou, kterého momentálně hlídáme. Bohužel jsem musela divoké hrátky hlídat, protože Angie si nehraje, ale šikanuje. Kouše, škrábe, pase a poté srazí našeho podnájemníka a skáše mu po hlavě. Strupy na krku hovoří za vše. Musím napsat, že na to, že jsou Valdovi 3 měsíce je naprosto úžasný. Kromě něj tu hlídáme také australskou teriérku Fany, která je plachá, ale otrkává se a začíná si hrát. Valdu čeká kariéra loveckého psa, takže, až bude prohánět lišky a narazí třeba na divoké prase, tak ho nic nerozhází, protože to jsou nevinná zvířata narozdíl od naší kelpíny:-D.

 

     

 

22.7. 2010- Naší kelpií princezně jsou dnes 3 měsíce a obě ouška, už stojí a tak Angie vypadá, jako opravdová kelpie. I když mám občas pochybnosti, co to tam ty Australani překřížili viz.foto aneb taky v tom vidíte klokana?

 

  

 

19.7. 2010- Dnes jsou to přesně čtyři týdny co jsme si přivezli naší kelpií holčičku. Během měsíce přítomnosti tohoto úžasného tvorečka jménem australská kelpie se nestačím divit tomu, co Angie dokáže. Nejen, že se chová naprosto suverénně ve městě, zverimexech, restauracích, obchodech a ve styku se psy všech velikostí a ras, ale také se během necelých dvou dnů naučila dávat pacičku a lehat si na povel. Kelpií paměť a inteligence mě nepřestanou překvapovat do konce mého života. Brita kelpií potvůrce naprosto podlehla a dokonce jí olizuje bříško a hlavičku. Hrají si spolu, spinkají spolu, ale Angie má stále respekt, když Brita zavrčí. Zato Arny se marně brání kelpiím útokům. Angie prostě ví, že Arny je hodná teta, tak si dovoluje Arny okusovat a tahat za uši, ocas a ostatní vyčnívající části těla. Na procházkách je Angie absolutně úžasná. Hlídá si mě nebo holky a na zavolání vždy přiběhne rychlostí blesku a dožaduje se odměny. Bohužel letošní léto je plné extrémů. Buď jsou takové tropy, že jdeme na procházku brzy ráno a pozdě večer. Přes den jsme schované doma, protože by nás sluneční paprsky upekly.Cvičit ani trénovat se nedá a když chceme jít k vodě, tak cestou málem skolabuji z nesnesitelných teplot. Anebo prší a je zima. A to se člověk bojí vyrazit někam dál, aby ho nezastihla bouřka. Co se dá dělat nahoře nemá protekci nikdo z nás. Alespoň tam ne :-)

 

     

 

 

5.-6.7. 2010 - Ani o svátcích u nás není nuda. V pondělí jsem se zajela mrknout na agi zkoušky do Lomnice nad Popelkou. A kromě mnoha známých tváří jsem zde potkala Ivetu s Lubošem a jejich fenku rasy pumi. Pozvala jsem je na návštěvu a podívat se na náš kelpií přírůstek. Naší vzásné návštěvě se u nás moc líbilo a obdivovali Angii. Jejich Eninka trpělivě snášela obtěžování od kelpií piraňky. Iveta byla vyděšená, když jsem jí ukázala rentgeny naší Arny. Ač takto "postižená" je Arny úžasná psí dušička, která adoptovala naší kelpínku a trpělivě si s ní celé hodiny hraje. Večer jsme jeli za kamarádkou Luckou a její kříženkou NO+LR Sárou, která je velmi podobná naší Arny. S naší smečkou jsme vyrazili do nedalekého lomu na koupání. Angie poprvé udělala pár temp, ale nemohla pochopit, že se hladina pod ní propadla a cítila se ukřivděně. V úterý k nám přijela Lucka se Sárou a vyrazily jsme na pořádnou procházku. Sára je velmi šikovná a připravujeme ji na zkoušky a závody. Brzy budou fotečky.

 

   

  3.7. 2010 -Berlín, Německo- Závody v dogdancing- Původně jsem se o těchto závodech nechtěla zmínit, ale mou povinností je varovat dogdancingovou veřejnost před takovouto fraškou. Nechci udávat, ale hlásit se to musí. Více se dočtete v Akcích.

 

   

30.6. 2010 - Dnes jsme měli velmi významnou návštěvu. Přijela k nám paní chovatelka Havlíčková se svojí maminkou a dcerou. Velmi Anginku obdivovala, jak je to krásná a šikovná holčička. A také se jí velmi líbila okolní nádherná příroda. Mně vůbec nepřipadá, že Angie roste, ale podle slov paní chovatelky hodně vyrostla. Doufáme, že toto nebyla poslední návštěva a paní chovatelka viděla, že její odchov je v dobrých rukou a má se k světu.

 

  

 

26.6. 2010- Dvůr Králové nad Labem,Otevřené mistrovství Východních Čech- Upřímně musím napsat, že díky naší malé kelpíně jsem na trénování vůbec neměla čas. Mistrovstí se nezadržitelně blížilo a tak jsme v sobotu brzy ráno v kompletní sestavě vyrazili směr Dvůr Králové. Angie bohužel až do Pecky ječela,vyla, štěkala a vydávala neidentifikovatelné zvuky. Pak na chvíli usnula a když jsme míjeli místní zoo prostrčila okénkem část kelpií tlamičky a začala svůj kelpií repertoár. Po chodníku jdoucí počestná jeptiška se začala křižovat a prchat neznámo kam. Zřejmě ve žlutých kelpiích očích viděla převtěleného satana :-) Na cvičáku se Angie zajímala o všechny psy a hlavně si pohrávala se stejně starou fenkou jagteriéra. Celé dopoledne sledovala dění na parkuru a vše hlasitě komentovala. Odpoledne si zalezla do boudičky a konečně usnula. S Brituškou jsme startovali ve veteránech, kde se sešla celkem početná konkurence a překvapivě jsme v jumpingu vyhrály bronzovou medaily a v agility jsme skončily na pátém místě. Opravdu jsem to nečekala a byla jsem mile překvapena a smečka byla potěšena dentálními plátky. Angie se chovala skvěle na to, že to byla její první velká akce a musím napsat, že se moc líbila Martině, majitelka kelpie Kley, Irče Kochové, Martině Černé a agiliťákům z Jičína a...a prostě všem, co mají dobrý vkus :-D Zpáteční cesta proběhla v naprosté tichosti, protože Angie spala jako kelpie po své první velké cestě.

 

    

 

25.6. 2010- Angie mě neustále překvapuje. A to svojí vysokou inteligencí, houževnatostí a mazaností:-D Za sebou máme procházku městem v rámci socializace, návštěvu veteriny a pasení Arny, sousedovic kohouta a Al Pacina na obrazovce. Arny si Angii adoptovala a brání ji před lidmi a cizími psy. Bohužel Arny zdravotní stav se zhoršil, takže kulhání je patrné na první pohled. Přesto si s naší malou kelpínou dokáže trpělivě hrát a snášet její štěněcí drzosti. Jakmile vidím, že má Arny dost okamžitě si malou beru a dopřeji Arny klid. Brita kelpínku naprosto ignoruje a přehlíží. Na procházce běhá Angie na volno a snaží se získat Britěnu přízeň, protože tuší kdo je tu šéfem. Ale marně, Brita ji přehlíží jako by byla neviditelná. Angie se ničeho nebojí a je velmi sebevědomá a nebojácná. Nerozhází ji větší psi, koně a ani pouliční hluk a davy lidí. Tak doufám, že dnes už kompletní Podkrkonošská smečka prožije klidné léto. I když po příchodu Angie do smečky u nás není klidné vůbec nic :-))      Více fotek na: http://britunk.rajce.idnes.cz/Angie/

 

   

   

21.6. 2010- Konečně nadešel den D na který jsem tak dlouho čekala.Opět jsme vyrazili směr jih a tentokrát jsme se nevraceli sami. Ano tam na jihu na mě čekala moje vysněná kelpií holčička. Musím paní chovatelce Havlíčkové poděkovat za vynikajicí oběd a příjemnou atmosféru. Pak nás čekala 4hodinová cesta domů.Prvních 10minut naše kelpínka doslova prozřvala, ale po pár kilometrech se unavila a usnula.Chudinka netušila kam ji to vezeme v té "plechové krabici" a chtěla zpátky k mámě, tetě,bratrancovi a sestřičkám. Máma si ještě vymyslela návštěvu k naši známým, kteří bydlí při cestě v malebné obci Sedlec-Prčice. Angie měla socializaci mezi patnácti kočkami a dvěma fenkami kříženců pyrenejského horského psa a šarpalince. Po chvíli se otrkala a oběma fenkám skákala po hlavě.A pak jsme pokračovali směr Podkrkonoší a Angie většinu cesty prospala.Doma mě holky velmi překvapily.Arny malou přijala moc pěkně a Brita dodnes dělá, že žádná kelpie prostě neexistuje a ani s námi nebydlí.

  

16.6. 2010- Opět hlídáme borderáka Rafa z kterého jsou holky moc nadšené. Raf se zúčastňuje našich procházek a výletů a evidentně si u nás pobytu a obklopení dam velmi užívá. Dokonce když jsem cvičila s holkama začal žárlit a dorážel na ně. A jak to našemu dočasnému parťákovi s holkama slušelo se můžete podívat na http://britunk.rajce.idnes.cz/

 

    

12.6. 2010 Rýzmburk-V sobotu jsem se zúčastnili agility závodů SULTÁN CUP v nádherném prostředí nedaleko Babiččina údolí. Počasí bylo tropické a už od rána bylo horko jako no jako na Rýzmburku. Azyl pod stanem mi tentokrát poskytla Martina, majitelka úžasné bíglí krasavice Indy. Holky jsem v boudičce nechala ve stínu a každou chvíli jsem je napájela. Jumping jsme zaběhly s Brituškou čistě a dokonce v dobrém čase a agility s jednou odskočenou zónou na kladině. Brituška nabrala tempo a já jsem nestihla pohlídat zónu. Stejně jsem ale nechtěla mojí šampionku přetěžovat v takovém vedru.Kategorii veteránů jsme vyhrály, ale musím napsat, že jsme byly s Britou ve veteránech samy. Organizátoři se opravdu ukázali v dobrém světle nejen, že pro nás přichystali nádherné poháry, ale také pytle granulí atd. Tyto závody mám ráda díky příjemné atmosféře a krásnému okolí. Po skončení závodů jsem se rozhodla udělat si s holkama výlet do nedalekého Babiččina údolí. Počasí vypadalo na bouřku, ale to nás rozhodně neodradilo. A určitě jsem nelitovala. Holky se osvěžily v říčce pod Viktorčiným splavem, kde bylo plno lidí a také pán s mladým americkým buldokem. Nedaleko byla smečka basetů a všudypřítomní turisté. Prošly jsme si celé údolí křížem krážem. Byla jsem se s holkama podívat na Starém Bělidle, zašly k sousoší Babičky, k zámku a nakonec jsem si zašla na večeři do motorestu u parkoviště. Byl to příjemně strávený den. Po večeři nás čekala cesta zpět přes celé údolí. Začínalo se stmívat a u cvičáku na nás čekal náš opuštěný citröen. A pak nás čekala cesta domů. Určitě doporučuji návštěvu Babiččina údolí se čtyřnohýma miláčkama, ale určitě s vychovanýma a socializovanýma:-D

    

5.-6.6 2010 Maďarsko, Budapešť- Víkend jsme strávili v Maďarsku na závodech v dogdancingu. S mojí úžasnou Brituškou jsme vyhrály Klasse 2 a staly se tak absolutními vítězi třídy. Brituška stále projevuje svojí typickou radost a celou sestavu se "smála"  a vrtěla ocáskem a z toho jsem měla největší radost. V Maďarsku se nám moc líbilo a musím napsat, že porota hodnotila velmi spravedlivě a ve všech třídách bych hodnotila úplně stejně. Budapešť je nádherné město které je bohužel z části zatopené. Pohled na zatopené nábřeží byl velmi smutný. Nezbývá než doufat, že se Dunaj uklidní a vrátí se do původního stavu. Určitě se do Maďarska rádi vrátíme. Článek v Akcích fotky zde http://britunk.rajce.idnes.cz/Madarsko-zavody/ video zde www.dd2010.sokoldal.hu/

 

     

 29.5. 2010-Český Krumlov aneb konečně jsem se dočkala- Abych začala pěkně od začátku.Před pěti týdny se v CHS Ze Štokova narodily čtyři hnědé kelpií holčičky.Ještě před jejich narozením jsem byla v kontaktu s paní chovatelkou. A protože jsem byla první zájemce měla jsem možnost vybrat si ze všech kelpínek.Mezitím mi paní chovatelka posílala fotky a trpělivě odpovídala na moje dotazy. A pak nadešel den D a v sobotu brzy ráno jsme vyrazili směr jih a po čtyřech hodinách jízdy jsme byli na místě.Uvítala nás celá kelpií smečka mamka Beruška,teta a bratranec Akim.Okolní šumavská příroda byla skutečně nádherná. Paní chovatelka byla velmi příjemná a měla se mnou úžasnou trpělivost:-)) A pak jsem je konečně uviděla.Čtyři hnědé kelpií kuličky. Byla jsem v sedmém nebi a kelpií slečny začaly jevit zájem o naše boty. A teď bylo na mně vybrat budoucího člena naší smečky.Všechny fenky byly velmi povahově vyrovnané.Zkoušela jsem jejich reakce na zvuk, pohyb a kořistnický pud.Vítězně z toho vyšla fenka s bílou náprsenkou.Nejenže je to dominantní bojovnice,ale je také největší ze všech.Tak tohle tedy bude naše Angie. Nemohla jsem se od ní odtrhnout. Angie mi olizovala ucho a drápala se mi do klína.Také jsem se musela podívat na ovečky, kozy a slepice, kteří také bydleli na statku.Štěňátka mají vzornou péči a jsou výborně socializovaná.Nemůžu se dočkat, až budu mít Angii doma.A také musím poděkovat paní chovatelce za její trpělivost,vstřícnost a výborný oběd. Moc vám děkuji. A na fotečky můžete mrknout sem: http://britunk.rajce.idnes.cz/Angie_a_navsteva_CHS_Ze_Stokova

 

---

 

 

 

 

   

25.5. 2010-Tak po dlouhé době tu máme aktualizaci. A konečně nejen Brituška, ale už i její panička má konečně nějakou tu významnou zkoušku:-)) Tomu všemu předcházelo období stresu,hodiny učení a deštivé,studené počasí. Závody a podobné akce bych prostě časově nestíhala.A tak se přeorientuji na naše kočkovité šelmy a na fotkách se můžete podívat,jak nám roste naše mainská mývalí kočka Chira. V neděli byla naše šikulka poprvé venku a chvílema byla docela vyděšená.Hlavně se jí nelíbil datel, který si zamiloval naší starou třešeň:-))

 

 

  

Relaxování v kufru                                           Tanec na parkuru aneb upadla jsem...    A zase nic nedostanu:-((

  

Radost před startem:-))                                                   Na kladině                                   Honém, tak mi to konečně dej

1.-2. 5. 2010 aneb náročný víkend- V sobotu jsem musela velmi brzy vstávat. Dojet pro kamarádku do Nové Paky a vyrazit směr Hradec Králové. Moje spolužačky a kamarádky nenapadlo nic lepšího, než po procházce centrem zajít na horor do kina.Šílený horor PODIVNÍ mě opravdu děsil a zanechal na mně neblahé psychické následky. Náladu mi spravil oběd v mekáči a italská zmrzlina. Zmrzlinářka mi dala místo višňové dvakrát citronovou, což se mi opravdu nelíbilo! Při nákupu v Tescu se mi zasekl košík. A při zpáteční cestě se mi zasekla tankovací pistole nedaleko Hořic u jedné nejmenované benzinky. V neděli ráno mě vzbudil budík v opravdu nekřesťanskou hodinu. I přesto, že se závody konaly nedaleko vyjela jsem s velkou časovou rezervou, protože místo konání závodů mělo být prý velmi zapeklité. Naštěstí se mi díky Renče(která mě předjela a navedla, až na místo) podařilo zdárně dojet. Závody Zrcadlová koza se konaly nedaleko Turnova v nádherném prostředí řeky Jizery a místní hospody Zrcadlová koza. Tentokrát jsme ve veteránech s Brituškou startovaly samy a tak jsme měly vítězství jasné:-) Závody se mi moc líbily a hned jsem se přihlásila na další kolo závodů, které se budou konat na podzim. Ideální prostředí pro venčení, místa na parkování, možnost zajít si na oběd do hospůdky a skvělá organizace. Na oběd jsem si vzala holky s sebou a dostalo se nám obdivu, jak jsou holky poslušné a vychované. Aby ne, když se mnou jezdí odmalička po celé Evropě. A prokázaly tu čest restauracím v Itálii, Rakousku, Německu, Polsku, Slovensku atd. Za focení v průběhu závodů moc děkuji Helče a Ivanovi a určitě si někdy přijedeme zazávodit k nim do Lovosovic. Počasí se vydařilo, i když v jednu chvíli to vypadalo na pořádný déšť. Po obědě jsem si vlezla k holkám do kufru a sledovala zkoušky. Po vyhlášení výsledků jsme byli za půlhodinky doma.Opravdu je skvělé, když se závody konají kousek od domova.A na závěr musím napsat, že jsem vymyslela nový kynologický sport dog dancing na parkuru viz. foto.

 

 

     

30. 4. 2010 aneb pálení čarodějnic- V pátek jsem opravdu neměla náladu slavit pálení čarodějnic. A protože se u nás na vesnici, už přes rok čarodějnice nepálí (což je škoda:-D ) rozhodla jsem se vyrazit s holkama na procházku. Díky slunečnému a teplému počasí byla procházka opravdu vydařená.  Překvapivě se během naší procházky nic zvláštního nestalo.

 

   

24.4. 2010 Jičín -Na svatého Jiří se opět konaly jarní agility závody na nedalekém jičínském cvičáku.Samozřejmě jsme nemohli chybět. Musím napsat, že jsme v týdnu trochu trénovali a myslím si, že to bylo vidět:-)) V součtech jsme obsadily s Brituškou 2.místo a na stupínku vítězů málem zakousla francouzského buldočka Baldricka a do toho se ještě přihnala Arny, která měla odložení. Počasí se vydařilo a dokonce nám agiliťáci z Vysokého Mýta nabídli místo pod stanem,kde byl stín a chládek. Závody se nám moc líbily a parkury pana rozhodčího Nogy byly velmi zajímavé:-) Odpoledne bylo horko,jako v Palermu, jak poznamenala Petra:-)) a tak místo pro nanuk jsem si došla pro hranolky a vynikající bramboráčky:-D Organizátorům, panu rozhodčímu a počasí velmi děkuji. Fotky na rajčeti a kompletní výsledky na www.zkojicin.cz

 

       

17.-18.4. 2010- Hradec Králové, Zlatá překážka-Víkend jsme strávili v Hradci na našich prvních letošních agi závodech.Počasí se vydařilo a opět jsme poznali nové tváře.Bohužel musím napsat, že to co jsem předváděla celý víkend na parkurech byla ostuda. Zjistila jsem,že si začínám plést levou a pravou stranu slalomu..prostě ostuda se vším všudy:-)) Na obhajobu musím dodat, že jsme půl roku netrénovali a Brita viděla překážky, až na závodech.Nakonec jsme si vyběhaly bronzovou medaili.A co dodat na závěr?Snad to,že začnu pořádně trénovat a nebudu to Britušce kazit.A také děkuji Romče Ptáčkové za focení a tímto jí gratuluji k velkému úspěchu na závodech,jen tak dál:-)) (článek v akcích a fotky na rajčeti)

 

                                                                                   

 

11.4. 2010- V neděli jsme si konečně vyrazili na pořádnou "jarní" procházku.Společnost nám dělal náš stálý a spokojený klient shit-zu Filípek.Bohužel dubnové počasí je velmi nevyzpytatelné a tak nás cestou domů zastihla podkrkonošská průtrž mračen.Kolektivně chceme léto:-))

     

• 4.4. 2010 - V neděli jsme se mámou vypravily na návštěvu k Martině, podívat se na štěňátka kelpie Kley. Malí fešáci byli naprosto okouzlující a mají se čile k světu. Máma si oblíbila klidného a trochu bojácného pejska a mně padla do oka jediná fenka, ale nebojácná a sebejistá. Pokud uvažujete nad tím, že byste svou smečku obahatili o super agiliťáka a fešáka do nepohody, tak stačí kontaktovat Martinu. Více foteček malých neposedů naleznete na: http://britunk.rajce.idnes.cz/stenatka_Kley/

  ---

   

 

               

 

• Poslední březnový týden se u nás ubytoval desetiměsíční borderák Rafaelo. Z nového podnájemníka měla radost hlavně Arny, která si s Rafem celé hodiny hrála na zahradě. I přesto, že byl Raf bezproblémový(když nepočítám jeho snahu sundat každého cyklistu a motorkáře) zůstávají u mě na vrcholu pomyslného žebříčku kříženci a kelpie. A také musím napsat, že brzy budu mít pro vás velkou novinku.

 

 

• 1.4. 2010-Konečně mám trochu času a přináším aktuální novinky.Tak 20.-21.3. jsme strávili v Rakousku na mezinárodních závodech v Dogdancing v malebném městečku Langenwang. Brituška si zde vytančila 3. místo v kategorii veteránů. Bohužel na tyto závody v dobrém vzpomínat nebudu, protože mi v Rakousku někdo ukradl mobil.Co tuto cestu provázelo a mnoho dalšího si můžete přečíst v Akcích. Další novinka je, že moje milovaná Brituška je slavná:-)) Její fotografie je na zadní straně knihy od Martiny Klimešové, která je úžasná a každému ji doporučuji. A moje kamarádka Martina prodává štěňátka kříženců australské kelpie. Pokud máte o malého neposedu zájem, stačí kontaktovat Martinu.Jejich maminka australská kelpie Klea je nádherná a velmi úspěšná v agility.A na závěr musím napsat, že tu konečně máme jaro.....Podkrkonošské jaro :-))

       

---

 

 

•                             

• Jičínský krasavec-nemluvil,ale fotogenický talent měl:-)) Bertíku,díky

• 12.3. 2010-Tak páteční odpoledne jsem strávila s kamarádkou Májou v Jičíně.Za hustého sněžení jsme dojely do Jičína a už jsme začaly nasávat jičínskou atmosféru.Osobně mám totiž Jičín moc ráda a zbožnuji jeho klidnou a pohodovou atmosféru.Kromě návštěvy optiky(kvůli mým novým čočkám,zase se mi zhoršil zrak:-( ach jo) jsme stihly zajít do směnárny,do obchůdku zdravé výživy,kde je opravdu moc sympatická prodavačka:-(....návštěvu vřele doporučuji!Pak jsme obešly místní zverimexy a na závěr jsme zašly na pizzu do jedné z místních pizzerií,kde na nás házeli očka praví,nefalšovaní italští mafiáni:-) a na závěr dne jsme se zašli podívat na papouška žaka do zverimexu,kde se mi podařilo zapomenout zrní pro morčata.Pro zrní jsme nakonec musely s Májou sjet,protože  se do Jičína přihnal uragán.A pak hurá domů.Takovéto odpoledne určitě musíme zopakovat,protože kdyby alespoň polovina lidí na světě byla jako Mája,tak by bylo na světě krásně!!!

• 11.3. 2010 -Aktuálně se u nás nic nového neděje.Od pondělí do středy u nás řádil podkrkonošský uragán.A tak místo procházek jsme si lebedili u kamen.A pro ty kdo myslí na Arny mám dobrou zprávu.Konečně jsem si na rajčeti založila album.Můžete se také podívat na fotky z naší dovolené v Itálii,ze závodů atd. Tak tady to tedy je: http://britunk.rajce.idnes.cz

 

 

 

25.1.2010 aneb v Podkrkonoší není nuda ani v zimě-  Tak jako každé pondělí odpoledne jedu domů ze školy.A u parku Míru mi málem pod kola vběhne pes.Okamžitě jsem zastavila a vstříc mi běží nádherný labrador.Samozřejmě jsem ho bez váhání naložila do auta.A zašla jsem se zeptat do vesničky jménem Zápřičnice,zda někdo nepostrádá mladého labradora.Bohužel nikdo labíka nepostrádal.A tak jsem vyjela směr domů.Holky samozřejmě měly hysterický záchvat a snažily se nezvaného hostat vyštípat.Až na procházce jsem si všimla tetování v uchu.Po příchodu domů jsem ihned obvolala místní chovatelky labradorských retrívrů.A dozvěděla jsem se,že je to odchov z roku 2007.Krasavec zatím u nás doma odpočíval a choval se, jako kdyby byl náš. A teď začala mašinérie!!Zavolala jsem našemu veterináři a popsala mu labíka a řekla číslo tetování.Řekl mi,že se jmenuje Max a adresu majitele.Max samozřejmě na jméno reagoval a dál se choval,jako kdyby u nás žil odjakživa.Policie se zachovala nakonec adekvátně a na bydliště majitele zajela a informovala ho,kde se Max nachází.Po několika telefonátů se státní i městskou policií se nakonec Max dostal domů.A já jen pro pořádek dodávám,že každý majitel je za svého psa zodpovědný.Takže když je Váš miláček nepojištěný a srazí se kvůli němu například AUDI s BMW.Tak veškerou škodu hradíte Vy!

                                                   
 

• 15.1.2010-Všechny Vás zdravím v novém roce. Minulý pátek sněhová kalamita postihla také Podkrkonoší .A tak i my zápasíme s nečekanou sněhovou nadílkou. Arny s Britou sníh milují a denně se dožadují procházek. Zapomněla jsem se zmínit, že je Brita výborný sáňový pes. Od svých dvou let mě aktivně tahá na saních. A nejen mě, že jo Vando:-) Ale já se těším na jaro. Extrémní mrazy a nadměrný sníh mě začínají unavovat:-(( A na závěr Vám musím sdělit,že k nám opět přijedou točit z RECEPTÁŘE PRIMA NÁPADŮ, protože se jim naše reportáž vymazala. A teď,abych si přivodila   totální zimní depresi si jdu pustit KMOTRA. A budu se inspirovat,co udělám s běžkaři, kteří nás velmi velmi rozčilují.  

•                 

   

  ---

   

   

  ---

   

  ---